V lednu se v Domě knihy uskutečnila beseda se spisovatelkou Klárou Bártovou, která je autorkou knihy Rok Patrika. Cílovou skupinou jsou ženy 25 +, ale díky nadsázce a humorným pasážím se líbí i mužům. Inženýrka ekonomie a matka tříleté dcery vypráví bez obalu svůj vlastní příběh. S nadhledem a vtipnými momenty je možné prožít jeden velmi důležitý rok v životě hlavní hrdinky s ní. Příběh, který poučí, varuje, motivuje i pobaví. Rok Patrika je knihou, která zachycuje hned několik fenoménů. Problematiku seznamování žen po třicítce pod vlivem tikotu biologických hodin, obratnost sňatkového podvodníka i typickou charakteristiku manipulativního sociopata s agresivními sklony.
Klára Bártová pochází z Hradce Králové, je matkou tříleté dcery. Vystudovala šestileté gymnázium, vyšší odbornou školu podnikatelskou a dále pokračovala studiem na Evropském polytechnickém institutu se specializací v oboru Finance a daně. Později se stala inženýrkou ekonomie na České zemědělské univerzitě v Praze a získala i titul MBA pod záštitou španělské univerzity ESMA. Pracuje již přes osm let jako exportní logistička, interní auditorka a koordinátorka bezpečnosti pro oblast logistiky ve významné americké společnosti. Od útlého dětství chtěla psát, vždycky jí ale připadalo, že žádné její téma není takové, aby si zasloužilo knižní podobu. Potom potkala „Patrika“ a zažila zlomový rok svého života, se kterým se rozhodla svěřit. Autorka se snaží o další osvětu prostřednictvím řady besed a také spolupracuje se Silvií Dymákovou na projektu Příběhy lidí (pribehylidi.cz), který je velmi zajímavým počinem a bude mít ještě vyústění v roce 2016.
O tématu domácího násilí hodně mluvíte v rozhovorech, jste zvaná do různých časopisů. Co obvykle brání ženám opustit manželství, kde probíhá domácí násilí?
Je potřeba si uvědomit, že domácí násilí je o jakési systematické manipulaci a osoba, která je obětí je systematický psychicky zpracovávána a ztrácí sebevědomí a schopnost si nějak poradit.
Existují nějaké pověry týkající se domácího násilí?
Ano, existuje jich celá řada. A to zejména u lidí, kteří se s tím nikdy nesetkali. Tou nejčastější pověrou bývá to, že si za to ta oběť může sama. To je něco, proti čemu pořád bojuju. Ti manipulátoři jsou skutečně tak obratní a schopní, že to tak vypadá.
Poměrně rozšířená pověra je také to, že oběti domácího násilí pocházejí ze sociálně slabého prostředí nebo z neúplné rodiny. Což vy teda absolutně nesplňujete...
To je právě obrovský mýtus, možná vůbec ten největší. Domácí násilí se týká úplně všech vrstev, děje se to všude, akorát u těch výše postavených lidí se o tom tolik nemluví, spíše se o tom mlčí.
Jak má to blízké okolí zakročit, když mají podezření, že tam něco takového probíhá? A co je naopak chyba udělat?
Největší chyba je to, že by to dávali té oběti za vinu. Nejlepší je být dobrým přítelem a o té věci si spolu povídat.
Já se zeptám na reakce, s kterými jste se setkala vy. Většinou se ve vašich diskuzích objeví jeden či dva lidé, kteří si myslí, že si za to ty oběti mohou sami. Setkala jste se s něčím takovým, a jak na to reagujete?
Nijak. Jen si říkám, že ten člověk prostě neví, o čem mluví.
Brala jste psaní knihy jako terapii? Jako způsob, jak se vypořádat s jednotlivými částmi svého příběhu?
Poté, co jsem ukončila ten svůj nešťastný vztah, tak jsem uvažovala, co se životem. Potřebovala jsem nějakým způsobem zaplnit své myšlenky a navštěvovala jsem kurz tvůrčího psaní u paní Haliny Pawlowské. A ta mi vnukla myšlenku, že bych mohla zkusit sepsat ten svůj příběh. To psaní nebylo jednoduché a byla to svým způsobem terapie.
Mě zaujalo, že jste si knihu vydala sama. Šla jste do toho opravdu odvážně. Z jakého důvodu to hlavně bylo?
Bylo to hlavně z časových důvodů. Nejprve jsem zveřejňovala úryvky na svůj blog, mělo to velký ohlas a čtenáři a čtenářky chtěli hned teď pokračování, tak jsem si dala lhůtu půl roku na dopsání a vydání. To by mi asi žádné nakladatelství tak rychle nevydalo, proto jsem to ani nepokoušela a šla do toho sama.
I celý vizuál jste si dělala sama?
Ano, byla to taková metoda pokus a omyl, děláno na koleni.
Jaké nejhorší í zbraně ten manipulátor a tyran proti ženám používá?
Tak je to většinou tím, že ti manipulátoři jsou okouzlující a mnohdy i atraktivní, což mnohdy stačí. Umí vysvětlit, že cokoliv se děje, je jen vaše vina. Izolují vás od rodiny, což je dost podstatná část domácího násilí. Snaží se tu oběť donutit, aby na něm byla nějakým způsobem závislá.
Velkým problémem byly i opakované návraty obětí k těm násilníkům. Bojíte se, že by se to mohlo stát i vám, až se Patrik zase bude pohybovat mezi lidmi?
Já jsem měla to štěstí, že ten můj tyran je ve výkonu trestu, takže jsem se s tím vypořádala. Doufám, že to byl takový časový odstup, že to ustojím.
Je ten váš optimistický přístup dán také tím, že věříte, že všechny věci se dají přetavit v něco dobrého?
Ano, to si myslím. Já jsem na jednu stranu i ráda, že jsem ho poznala, i když je to šílené. Protože mě to posílilo.
