Král železný, král zlatý je historický román, jehož autorkou je známá česká spisovatelka Ludmila Vaňková. Kniha, jejíž děj se odehrává za vlády Přemysla Otakara II., je prvním dílem historické románové tetralogie Lev a růže (Král železný, král zlatý, Zlá léta, Dědici zlatého krále, Král se železnou holí).
Když se narodí Přemysl II., jeho otec Václav I. přichází o jedno oko. Mladý a ctižádostivý princ Vladislav, prvorozený Václavův syn a bratr Přemysla, umírá. Za dva roky po jeho smrti se Otakar ujímá vlády. V šestnácti letech se nechá korunovat na mladšího českého krále a tím se rozpoutá válka mezi otcem a synem. Král Václav za nějaký čas přitáhne se svým vojskem dobýt Prahu a Přemysl nakonec ustoupí. Stává se rakouským vévodou a bere si za ženu Markétu Babenberskou. Ta však už nemůže mít děti. Přemyslovo srdce patří jedné z jejích dvorních dam, Anežce z Kuenringu. Později spolu mají děti a Markéta je vychovává jako své vlastní. Římský papež ovšem nedovolí, aby syn Přemysla a Anežky Mikuláš, byl dědicem trůnu. Přemysl se rozvádí s Markétou a za ženu si bere Kunhutu Uherskou, Bélovu krásnou vnučku. Zamiluje se do ní a zapomíná na bolest, kterou způsobil Markétě i Anežce. Se svou druhou manželkou se dočká dvou dětí, ne ovšem přeživšího syna.
Na konci knihy je Přemysl II. na vrcholu své moci, kdy pod jeho vládu spadá říše táhnoucí se od Krkonoš k Jadranu. Nakonec se dočká i syna, po kterém tolik touží.
Ludmila Vaňková, vlastním jménem Paukertová, je česká spisovatelka, novinářka, překladatelka a redaktorka. Píše především romány s historickou tematikou. Její dílo zahrnuje přes třicet románů, z nich jsou stěžejní královské románové ságy Přemyslovců a Lucemburků. Vaňková získala mimořádné ocenění za dlouholetý přínos knižnímu trhu při vyhlašování knižních cen Český bestseller za rok 2008 v Praze.
Ukázka:
Královně se objevily v očích slzy štěstí. Anežka cítila, že se sama dusí pláčem. Prodrala se ke dveřím a vyběhla ven dřív, než posel vložil do rukou královského kancléře i druhý dočtený list.
Rozběhla se slepě chodbou. Kam? Uvědomila si to až před pokojem svých dětí. Opatrně vklouzla dovnitř, aby je nevzbudila. Jakási světlá postava se skláněla nad Mikulášovým lůžkem. Anežka Přemyslovna. Popošla jí vstříc a dychtivě zapátrala v její tváři.
„Zvítězil!“ vykřikla a blažené slzy se jí rozlily po tvářích.
„Papež přece dal souhlas! Čtu ti to v očích, dítě.“
Anežka se jí vrhla do rozevřené náruče. Usedly spolu v něžném objetí u Mikulášova lůžka. Ještě nikdy se vznešená abatyše nechovala k jeho mladé matce tak důvěrně, i když ji pro synovcovu lásku upřímně milovala. Až dnes si byly rovny.
