Románová dilogie Elżbiety Cherezińské, jíž je Královna druhým dílem (po Hrdé), má mnoho hrdinů, spolu s Boleslavem Chrabrým v čele i jednu z nejvýznamnějších postav – Svatoslavu, královnu a matku králů. Prohnanou, odvážnou a chytrou, přestože neuměla číst a psát, šířící křesťanství, přestože v hloubi duše zůstala pohankou, láskyplnou k těm, které milovala, a nenávistnou vůči nepřátelům. Islandské ságy nám ji dochovaly jako Sigrid Storradu (Hrdou), což byl výstižný přídomek, neboť jak uvádí autorka: „svaté měla pouze jméno, sebe samu ukovala z té nejušlechtilejší oceli“.

Elżbieta Cherezińská ve své dilogii vypráví o šedesáti letech na přelomu 10. a 11. století. O době, která měla nebývalé dopady na Polsko, na Skandinávii i Anglii, na naše západní, východní i jižní sousedy. Na Evropu. Autorčino strhující vyprávění vede k tomu, že se další bitvy, války, zrady i příměří skládají před očima čtenářů do barvité řady fascinujících událostí, v níž přestává být důležité, co autorka Královny čerpala z dávných kronik a ság a co si vymyslela. Nikdo dřív nevyprávěl o našich počátcích tak skvěle.