Co všechno se vám vybaví, když se řekne Sázava? Řeka, město, Sázavský klášter (v pořadí čtvrtý v Čechách), svatý Prokop, kaple svatého Prokopa, čert orající brázdy, ale také Votočnice, Šternberk a Skalice hor stříbrných… Přenesme se do dávných dob, kdy zdejší kraj obývali sázavští mniši, panstvo a ta nejpočetnější část obyvatel – povětšinou chudí domkáři a zemědělci. Jak vlastně žili? Jaké měli radosti a strasti? A hlavně – kdo jim pomáhal a kde měli ve svém klopotném životě zastání? Po pravdě to v tomhle směru neměli jednoduché. A snad i právě proto své touhy, přání a nenaplněné naděje oděli slovy pověstí, kdy se chudý domůže spravedlnosti i díky pomoci nadpřirozených sil a zlo bude potrestáno. Ať už pomohl či trestal kouzelný stařeček, svatý Prokop anebo čertík…