Jedná se o kritickou edici legendy o bl. Hroznatovi, která byla sepsána v tepelském klášteře v polovině 13. století za účelem vytvoření jeho světeckého kultu. Hroznata Tepelský byl jedním z nejvýznamnějších šlechticů z přelomu české doby knížecí a královské. Dvakrát se chtěl účastnit křížové výpravy do Svaté země, dvakrát byl však od tohoto slibu dispensován s tím, že náhradou založí klášter. Skutečně se tak stalo, nejdříve v r. 1193 v Teplé (u Mariánských Lázní) pro premonstráty, pak v r. 1200 v Chotěšově (u Plzně) pro premonstrátky. Hroznata sám pak také vstoupil do tepelského kláštera, kde vykonával funkci probošta. V létě 1217 zahynul mučednickou smrtí a následně byl v klášteře uctíván jako světec. V roce 1997 byl prohlášen za patrona nové plzeňské diecéze a v běhu je nyní jeho kanonizační proces. Legenda se dochovala ve dvou středověkých rukopisech, na jejichž základě je vyhotovena tato edice. Latinské znění je opatřeno paralelním novým překladem do češtiny. Kromě toho je tu i nový překlad legendy do němčiny, protože oba Hroznatovy kláštery leží hluboko v bývalých Sudetech a mají tedy značný význam pro německé čtenáře. Připojen je seznam pramenů a literatury, jakož i jmenný a místní rejstřík.