Jedním z pozoruhodných center pařížského vědeckého a kulturního života druhé poloviny 19. století byla psychiatrická nemocnice Le Salpetriere, která se díky působení svého ředitele, psychiatra Jeana-Martin Charcota, stala místem, které vyhledávali lékaři, vědci, filozofové, spisovatelé a básníci, malíři a fotografové, ale i dramatici, herci a bohémové. Nemocnice se stala samostatným městem ve městě, kde se léčili psychicky nemocní, především ženy-hysterky, a kde se v rámci veřejných představení utvářely v přímém přenosu dějiny psychiatrie a psychologie.

Autorka se ve své knize zabývá jednak osobností J.-M. Charcota a specifickým místem nemocnice Le Salpetriere ve vědeckých a kulturních dějinách, ale především rekonstruuje život a osudy jeho tří „lékařských múz“, pacientek, které se ve své době staly svého druhu celebritami. „Velká“ historie psychiatrie se tak střetává s „malou“ historií tří psychicky nemocných žen na samém okraji společnosti, které se ve správný čas ocitly na správném místě a byly schopné pozoruhodným způsobem těžit ze své situace.
Kniha je fascinující koláží z dějin psychiatrie, psychologie a lékařské každodennosti, stejně jako sondou do života Paříže přelomu 19. a 20. století. Pojednává o době, kdy se ještě pevně nevyhranily rozdíly mezi vědou a šarlatánstvím, exaktností a poezií.