V evropském prostředí se šperk stal nezbytnou součástí aristokratického i měšťanského odívání a lze předpokládat, že touha po ozvláštnění vzhledu pronikala i do nižších společenských vrstev. Absence písemných, obrazových i hmotných pramenů ke starším obdobím nám však nedovoluje rekonstruovat souvislý vývoj odívání a zdobení venkovského obyvatelstva, sledovat jej můžeme teprve od druhé poloviny 18. století. Podobné jednoduché ozdoby byly dílem krejčích, kovářů, klempířů i pastýřů a byly určeny pro místní komunitu, takže měly charakter skutečného lidového šperku. Další doplňky a šperky se však nakupovaly na jarmarcích a poutích, případně od podomních obchodníků nabízejících galanterní zboží, později i v městských krámech. Tyto výrobky zahrnujeme do kategorie zlidovělého umění, tovární produkce pak vykazuje charakter produktů masové kultury, která má shodné rysy v městském i venkovském prostředí.