Lisa Reganová: Největší a nejlepší podporu dostávám od svých čtenářů

archiv revue
Lisa Reganová si celosvětovou pozornost získala již prvním dílem z detektivní série s vyšetřovatelkou Josie Quinnovou s názvem Mizející dívky. V něm se její hlavní hrdinka musela vypořádat se sériovým vrahem a únoscem, který v okolí řádil celá léta. Poté Josii a její tým čekal případ Dívky beze jména a nyní jí Lisa Reganová připravila další náročnou výzvu v podobě Matčina hrobu. Přečtěte si rozhovor s bestsellerovou autorkou nejen o Josii Quinnové, ale i o psaní a inspiraci.
Kdy jste si poprvé uvědomila, že slovo má velkou moc?
Pravděpodobně to bylo někdy ve čtvrté nebo v páté třídě, když jsme měli ve škole napsat soutěžní esej. Cena za první místo byla nějaká finanční odměna, a esej měla být navíc publikována v místních novinách. Do soutěže jsem se přihlásila a moje esej zvítězila. Ten pocit, že to, co jsem napsala, je nejlepší, a že si mě budou lidi pamatovat pro to, co jsem vytvořila, nikdy nezapomenu.

Jakou nejlepší radu nebo slova podpory a ujištění o psaní jste dostala?
Největší a nejlepší podporu dostávám od svých čtenářů, kteří jsou bohužel v nezáviděníhodné situaci. Když se mi ozve někdo, kdo prochází těžkou nemocí, nebo rozchodem a rozvodem, nebo třeba řeší nějakou obtížnou životní situaci, s tím, že mu moje knihy pomohly na pár hodin zapomenout na jeho starosti, je to pro mě ten největší kompliment. A navíc mě to povzbuzuje k pokračování i ke zlepšování se.

Jak moc promítáte sama sebe do svých postav?
S Josie Quinnovou mám kupříkladu společné to, že si obě dvě připravujeme kávu úplně stejně. Ale teď vážně: Se svými postavami toho moc společného nemám. Tíhnu k tomu psát postavy, především ty kladné, jako lidi, kterými bych chtěla být. Přeju si, abych byla tak statečná, silná, pragmatická a racionální jako moje ženské hrdinky. 

Vaše hlavní ženská hrdinka je detektiv Josie Quinnová. Popíšete nám, jak jste její charakter vytvořila, jak se vyvíjí knihu od knihy a jaké jsou její vlastnosti?
S každým dalším případem se vyvíjí také Josiin osobní život. Josie dospívá, stává se méně drzou a impulsivní a vice o věcech přemýšlí. Během řešení případů se snaží čím dál víc nahlížet i jiné úhly pohledu, protože jí to pomáhá proniknout do vyšetřování hlouběji. Asi je vyrovnanější, než byla v prvním případu Mizejících dívek. Také se víc učí ovládat své emoce. Ale přes to všechno někdy svým démonům propadne a dělá chyby jako každý skutečný člověk.

Jak se vůbec rodí námět na vaši novou knihu? A jaké přípravné práce a průzkumy děláte?
Jsem takový ten „co by kdyby“ typ spisovatele. Začínám otázkou a odtud vycházím. A co se týče průzkumů, mám velkou výhodu: Jeden z přátel, s nimiž jsem chodila do školy, pracuje nyní u policie. Je hrozně ochotný, i když ho otravuji s tisíci a tisíci dotazy, jak to chodí u policie doopravdy.

Co máte na procesu psaní a tvoření nejraději?
Dřív jsem měla nejradši ten první koncept, kde se ještě daly dělat chyby a postupně jsem ho očišťovala a vylepšovala. Po těch knihách, co už mám za sebou, mám nyní ráda tu fázi, kdy máme za sebou několik „koleček“ s mým redaktorem, už jsme vybrousili, co jsme mohli, a celý příběh do sebe krásně zapadá. Je opravdu vzrušující sledovat, jak se váš původní nápad proměnil v příběh, o kterém si myslíte, že se vašim čtenářům bude líbit. Je to skvělý pocit.

A co je naopak ta nejtěžší věc?
Nejhorší pro mě je, když se dostanu na místo, kde se děj může rozpoltit po mnoha cestách. Jsem hrozně váhavá a pořád přemýšlím, kam mám teď jít? Jaká cesta je ta správná? A nedělám chybu, když děj vedu tudy? Udělala jsem správné rozhodnutí? Co když jiné rozuzlení bude lepší, jen to nyní nevidím? Tohle mi způsobuje spoustu napětí a úzkosti. Ještě že existují redaktoři, kteří autorovi poradí a pomůžou.

Která scéna ze všech vašich knih vám dala asi nejvíc zabrat?
Asi nejtěžší pasáž se objevuje v mé třetí knize s názvem Matčin hrob, kdy se vracíme do Josiina dětství a mládí. V téhle konkrétní scéně je Josii asi devět let a potom, co její otec zemřel, žije Josie se svojí babičkou Lisette. Konečně se zdá, že unikla ze spárů své nevyzpytatelné matky, její život začíná mít nějaký řád a zažívá i radosti a pocity štěstí. A pak se její matka rozhodne, že ji chce zpět… Psát tohle pro mě bylo skoro až bolestné. Vlastně jsem jí musela sebrat naději na šťastné a pohodové dětství. Vlastně nevím, proč mě zrovna tahle část tak zasáhla, protože Josie musela prožít daleko horší věci. Asi ta Josiina ztráta naděje a dětské nevinnosti… Co je takový váš spisovatelský kryptonit? Sociální sítě! Dokážu na nich prokrastinovat hodiny. Je to hrůza.

A jakou radu byste dala začínajícím spisovatelům?
Pište, pište, pište. Všechno to ze sebe vypište. Ze začátku se nestarejte o to, jestli to dává smysl, nebo ne. Později to opravíte, ale kde nic není, tam se nedá nic opravovat. Někdy ani v průběhu psaní nevíte, kam vás samotný příběh zavede, takže pište. A taky hodně čtěte a inspirujte se.

Poslední otázka, trochu odlehčená: Co nejsměšnějšího se vám jako autorce stalo?
Když jsem pracovala v právnické kanceláři, nastoupila k nám nová kolegyně. Nikdy předtím jsme se neviděly. Když zjistila, jak se jmenuji, zeptala se mě: „Víte, že jedna z mých oblíbených spisovatelek se jmenuje Lisa Reganová?“ Já na to: „Opravdu? A co napsala?“ A ona vyjmenovala moje knihy. Tak jí říkám, že ta Lisa Reganová jsem já. Nemohla tomu uvěřit. Pátravě se na mě podívala a řekla: „A proč proboha pracuješ tady?“

Text a foto: Nakladatelství GRADA
Nenechte si uniknout zajímavé články!
Informace o nových článcích, soutěžích, knihách a akcích Vám rádi pošleme e-mailem.
Související produkty
Líbí se Vám tento článek? Sdílejte jej s přáteli.

Nejnovější články

Na první pohled mě uchvátila obálka a anotace knihy mi slibovala přesně to, v co jsem doufala. A taky jsem to dostala, dokonce mnohem víc. Žádné takové fantasy jsem ještě nečetla, a to jsem celkem zvyklá na krvavé scény z různých severskýchPro citlivé povahy, kterým vadí násilí a explicita to určitě není. Autorka se s tím opravdu nepáře a pěkně vám to rozpitvá, stejně jako Nita pečlivě pitvá mrtvoly nepřirozených.
V pondělí 16. prosince jsme měli v Domě knihy vzácného hosta. Do Ostravy přijel na besedu MUDr. Tomáš Šebek, který zde představil svou knihu Objektivní nález: Moje nejtěžší mise.
Vyhrajte TraDiář 2025, který je určen pro všechny milovníky tradic, hodí se do každé rodiny – pro maminky, babičky i pro ty, kteří děti nemají. Pro všechny, kteří rádi používají tištěné diáře a chtějí se dozvědět něco víc a pomocí tradic se znovu napojit na přírodu a komunitu lidí kolem sebe. Čeká na 4 výherce!
Prémiový obsah
číst více