Poznal, jak lze neviditelné dravce ochočit, aby sloužili člověku a chránili ho před neviditel-nými dravci neochočenými. Položil základy moderního lékařství. Ve chvíli, kdy upřel po-zornost na mikroorganismy, stal se Pasteur skutečně druhým Newtonem a Galileem.

„Když na něco přijdete, především tomu nevěřte. Buďte každý sám sobě nejhouževnatějším odpůrcem.“ Tímto mottem se řídil jeden z největších vědců historie, francouzský mikrobio-log, chemik a bakteriolog Louis Pasteur, objevitel vakcíny proti vzteklině. Prokázal, že kva-šení je projev mikroorganismů a vypracoval metodu tepelné sterilace, která brání nežádou-címu kvašení potravin – tzv. pasterizace. Vyhlásil teorii, že nemoci, hniloba a zánět jsou způsobeny rovněž živými mikroorganismy (anglický lékař Joseph Lister založil na jeho práci teorii aseptické operace). Byl prvním vědcem, který dokázal vytvořit vakcínu proti nějaké chorobě z původce choroby samého, a ustavil zásady, jak v této oblasti postupovat. Vyvinul a prováděl očkování proti anthraxu, slepičí choleře a prasečímu moru. Vrchol Pasteurovy kariéry nastal v roce 1885, kdy poprvé provedl očkování člověka proti vzteklině.

Jeho život a práci přibližuje František Gel v umělecké reportáži. Přináší nejen vzrušující pohled do bohatýrské doby průkopníků objevujících základní zákonitosti s nasazením vlast-ního života, ale přibližuje i lidskou stránku Pasteura, prostého, vnímavého a pracovitého člo-věka, ve všedním životě nepřekonatelně skromného. Jak velký člověk to musel být, když tak důležité odvětví moderního lékařství vzešlo vlastně z nejmenšího z jeho objevů – z objevu mikroorganismu, jenž mění cukr v kyselinu mléčnou. Příběh tohoto velkého muže přináší i varování před iracionálními teoriemi, popírajícími vědecké poznatky.

Louisi Pasteurovi vděčná věda a vděčně lidstvo.