„Byl bych ti rád ukázal každý kout Tasmánie, protože vím, že by sis ten ostrůvek zamilovala. Ale ve skutečnosti jsem tě tam nikdy nechtěl vzít. Jak bych mohl?“Všechno to začalo jako obyčejný příběh zamilovaného páru. Eva byla mladá žena a prožívala své nejhezčí životní období s manželem Jacksonem. Zdálo se, že jejich životu nic nechybí, a že mají slibné vyhlídky do budoucna.
To se ale změní jednoho chladného rána, když se Jackson vydá rybařit a už se nevrátí. Na útesu po něm zbude jen bedýnka s rybářským náčiním. Zbytek smetly vlny. Evin život se najednou mění od základů. Vždyť byli svoji jen 10 měsíců! To přeci nejde. Nemůže si stále připustit, že je Jackson nadobro pryč a uzavře se sama do sebe. Jediné osoby, se kterými by se teď byla schopná vidět, jsou ty, které budou její ztrátu dobře chápat. Vydá se tedy až do daleké Tasmánie za rodinou Jacksona, u které chce najít pochopení a podporu. Příjezd do Tasmánie jí ovšem uštědří jen další ránu.
Jacksonův otec se s ní o synovi nechce vůbec bavit a dává jí jasně najevo, že sňatek s ní nepodporoval. Starší bratr Jacksona Saul k ní sice není tak nevraživý, ale ani u něj se vzpomínáním na svého zesnulého manžela moc nepochodí.
V první chvíli by z tohoto divného místa s ještě divnějšími lidmi odjela, jenže před ní najednou začnou vyvstávat věci, o kterých neměla dřív potuchy. A všechny se týkají Jacksona. Nejedna věc jí najednou nesedí. Jak dlouho jí Jackson vlastně lhal? A byla opravdová alespoň jeho láska? Eva najednou zjišťuje, že si vzala muže, kterého zřejmě vůbec neznala.
Autorka Lucy Clarkeová nás na začátku knihy přivede rovnou k události, kdy se Jackson utopí při rybaření, o pár stránek dál se čtenář ocitne v barevné a překrásné Tasmánii. Musím říct, že výběr místa pro příběh je podle mě výborný. Je to originální místo, se kterým se čtenář v knihách jen tak nesetká.
Další plus na příběhu bylo potápění, které hrdinové praktikovali. Oblíbila jsem si ho už v knize Pod hladinou a byla jsem mile překvapena, když jsem na něj narazila i tady. Já sama mám potápění moc ráda, a asi také proto o něm ráda čtu. Člověk se u toho může nechat unášet svou fantazíí a celá tíha příběhu je tím alespoň na chvíli odlehčena.
Nemusíte se ale bát. O Jacksonovu a Evinu minulost nebudete ochuzeni. Ta se před vámi bude postupně v příběhu odkrývat a vy začnete pomalu chápat, jak velké Jacksonovy lži byly. Při těchto pasážích jsem měla na Jacksona opravdu vztek a rozhodně tomu nepomáhaly jeho chabé pokusy ospravedlnit jeho chování. Na druhou stranu se nám v docela jiném světle začne ukazovat jeho mladší bratr, který se sice zprvu zdál odtažitý a mrzutý, ale není všechno tak, jak se na první pohled zdá.
„ Jsme určeni jeden pro druhého, že ano?“ Vložil jsem náš osud do tvých rukou a ty jsi samozřejmě odpověděla: „Ano“ Protože tehdy jsi ještě nevěděla všechno. Ještě nevíš všechno.
Eva byla hrdinka, se kterou čtenář od začátku příběhu sympatizuje. Jednak proto, že se jí stala taková tragédie, a také pro její odhodlání a pevné nervy. Dozvědět se po smrti manžela, že člověk celou dobu žil s někým, kdo mu říkal jednu lež za druhou, není nic příjemného. Ale Eva to i přes veškeré potíže nakonec zvládla a toužila už vlastně jen po tom, aby se dozvěděla drahocennou pravdu.
Poslední nádech je kniha, u které až do konce nevíte, jak to vlastně skončí. Lucy Clarkeová vás celou dobu udržuje v napětí a tak musíte číst jednu stránku za druhou, abyste celé záhadě přišli na kloub.
Kdo má rád knížky, u kterých není všechno tak, jak by se mohlo zprvu zdát, a kde se splétá pravda se lží, tak ten by si měl tento příběh rozhodně přečíst!
Hodnocení: 4 z 5
Autor: Táňa Brňáková
