Sanctum je druhým pokračováním knihy (a vlastně celé série) Asylum a opět se v ní setkáváme s našimi starými známými – kamarády Danem, Abby a Jordanem, kteří se poprvé potkali na letní přípravné škole v New Hamphire College a zažili zde nejeden děsivý zážitek na studentské koleji Brookline, která kdysi bývala psychiatrickou léčebnou pro duševně nemocné. Jejím ředitelem v té době býval Daniel Crawford...
Je to jen shoda jmen a nebo je opravdu s Danem v nějakém příbuzenském vztahu? Dan toho o své biologické rodině moc neví, je totiž adoptovaný. Zdá se ale, jakoby ho Brookline k sobě přitahoval...
Vzpomínky na NHCP Dana neustále pronásledují a trápí jej neklidné noční můry i fakt, že se se svými kamarády nějak začali vzdalovat, už si tolik nepíší. Oni už by nejraději vše, co se jim v létě stalo, hodili za hlavu, ale zdá se, že ještě nic není uzavřeno. Dana totiž kontaktuje matka Felixe, jenž byl na Brookline Danův spolubydlící. Nyní pobývá na psychiatrii a neustále vykřikuje Danovo jméno. Mohl by se za ním Dan zastavit na návštěvu, třeba by to pomohlo? Danovi se do toho zprvu moc nechce, ale nakonec svolí a vydá se na cestu. Felix je stále bez sebe, ale stihne Danovi předat nějaké informace a fotky a díky nim se Dan spolu se svými přáteli vrací na „místo činu“ na něco jako „den otevřených dveří“ na New Hampshire College.
Okamžitě po příjezdu se naší trojici začínají znovu dít prapodivné věci, převážně tedy Danovi, který mimo své obvyklé špatné sny, kdy se ocitá v roli ředitele ústavu, navíc začíná trpět i halucinacemi během dne.
Nechybí ani husí kůži nahánějící fotografie s výhružnými vzkazy. Dan a jeho přátelé se opět dostávají do obrovského nebezpečí. Kdo o jejich život usiluje tentokrát?
Kromě ústředních postav trojice kamarádů se v knize setkáváme i s několika postavami z prvního dílu, které budou mít tentokrát překvapivě významnější roli. Objevují se samozřejmě i postavy nové. Za zmínku stojí například Micah, Lara či Cal - vysokoškoláci, kteří mají mladší a snad budoucí studenty univerzity na starosti.
Dan s Abby neustále řeší svůj vzájemný „vztah-nevztah“ a chvílemi to působí velmi podivně a nepřirozeně. To je asi tak jediný moment, který opravdu musím knize vytknout. Přišlo mi, že postavám je tak maximálně třináct nebo čtrnáct let a ne popisovaných šestnáct či sedmnáct.
Jinak se mi ale strašidelná a tajuplná atmosféra děje líbila velmi, protože děsivé prostředí bývalého psychiatrického ústavu a paranormální příběh je něco přesně pro mou horory milující dušičku. (Ačkoliv bych knihu Sanctum ani Asylum přímo hororem nenazvala.)
Kniha se čte velmi dobře, řekla bych i jedním dechem. Děj je napínavý, čtete pořád dál a dál, protože se chcete dozvědět více informací z tajemstvím obestřené minulosti a vrtá vám hlavou i to, jak celé tohle šílené dobrodružství nakonec dopadne. Nečekejte ale žádnou hlubokomyslnou záležitost nebo brutální horor. Je to spíše takový paranormální Young Adult příběh, který sedne především „–teen“ čtenářům. Rozhodně ale pobaví. Já už se těším na další díl a jsem zvědavá, kam nás autorka zavede tentokrát. Bude to ještě hlouběji do minulosti nebo se vydáme opačným směrem?
Součástí knihy (stejně jako u prvního dílu) jsou opět staré atmosferické, místy až děsivé fotografie, které dodávají knize navíc nádech ještě většího tajemna. A opět strašidelný a ponurý obal skvěle doplňuje svého „bratříčka jménem Asylum“. Na poličce v knihovně se nádherně vyjímají vedle sebe.
Sanctum bych doporučila především těm, kteří již četli předchozí díl Asylum, líbil se jim a nebojí se lehce ponurých a strašidelných YA příběhů s kapkou nadpřirozena.
Autor: Naďa Čoupková