Marina ztrácí kontakt s realitou, a den ze dne je to horší, nedokáže udržet nové informace – podrobnosti o životech svých dětí, blížící se svatbu vnoučete – ale obrazy ze vzdálené minulosti jsou v její mysli stále živé. Jako by to bylo včera, kdy žila v Leningradu, v kruté době nacistické blokády města. V té době Marina pracovala jako průvodkyně v Ermitáži, a společně s ostatními zaměstnanci dostala za úkol uschovat vzácná umělecká díla, ale prázdné rámy nechat pověšené na zdi jako symbol jejich návratu. Když začaly na město padat bomby, vytvořila si Marina v mysli svou vlastní Ermitáž, „palác myšlenek“, do něhož se uchylovala, aby unikla všudypřítomným válečným hrůzám, hladu a smrti. Toto útočiště zůstalo skryté hluboko v ní až do okamžiku, kdy ho znovu začala potřebovat…