Představa, že ještě před 12 000 lety byly maltské ostrovy (Malta, Gozo, Comino a některé další neobydlené ostrůvky) součástí pevninského mostu, spojujícího Sicílii na severu a severní pobřeží Afriky na jihu, vyžaduje určitou dávku fantazie. Dnes jsou ostrovy vzdáleny od nejbližších břehů 100, resp. 300 kilometrů.
Malta je malý ostrov (316 kilometrů čtverečních) a na první pohled působí jako „protiklad ráje“: je hustě osídlená, zpustlá, nemá lesy ani jezera či řeky. Zemědělci jsou odkázáni na umělé zavlažování. Tím více překvapí, že jedním z důležitých hospodářských odvětví je pěstování květin. Horské hřebeny ani vysoké hory tu nenajdete: nejvyšší bod ostrova dosahuje 257 m n. m. Nejvýraznějšími milníky v krajině jsou pouze obrovské kupole maltských kostelů.
Ze 370 000 převážně katolických Malťanů žije asi 9200 lidí v hlavním městě Vallettě, pojmenovaném po velmistrovi johanitských rytířů. Město je chráněno mohutnými hradbami a zachovalo si svůj středověký ráz, díky němuž bylo prohlášeno za světové kulturní dědictví. Ještě působivější je však vnitrozemské město Mdina, kdysi hlavní město ostrova, dnes obývané pouhými 400 obyvateli. Další jedinečnou památkou jsou megalitické chrámy, z nichž nejznámější se nachází na malém ostrově Gozo.
Ve všedním životě Malty se mísí arabské i britské vlivy. Od roku 1814 až do vyhlášení nezávislosti roku 1964 patřila Malta Velké Británii, předtím ji po tři sta let spravovali maltézští rytíři. Vládě rytířského řádu pak předcházely epochy muslimská, byzantská, normanská a římská. Vzhledem k těmto skutečnostem turisty jistě nepřekvapí poněkud zdrženlivější, ale přesto přátelský a vstřícný charakter Malťanů, a ovšem uvítají skutečnost, že kromě arabsky znějící maltštiny místní ovládají celkem slušně i angličtinu. Britská nadvláda po sobě kromě jiného zanechala také silniční provoz vlevo, s nímž se leckdo vyrovnává hůře než se zdejším suchým a horkým klimatem. Nicméně mořský vítr zde i ve vrcholném létě udržuje teploty ve snesitelných výškách.
