Rostoucí náročnost života klade stále vyšší požadavky na sociální odpovědnost institucí za formování a průběžný rozvoj jednotlivců, ale také na jejich individuální odpovědnost za vlastní život a jeho efektivní naplňování. Kromě toho, že jsme zaměstnáni, toužíme ve svém soukromém životě navázat smysluplné partnerské a přátelské vztahy, toužíme po seberealizaci a vnitřním naplnění, kariéře, získání osobní prestiže apod. Našemu přirozenému uplatnění však často brání to, že si ne dost dobře umíme poradit s řadou problémů a každodenních situací spojených s dosahováním svých cílů, pro jejichž řešení jednak nejsme dostatečně připraveni, jednak o nich začneme přemýšlet, až když nám zkomplikují život a ohrozí naše fyzické a duševní zdraví. Za nejobtížnější úkoly, s nimiž se člověk potýká, lze považovat nalezení sebe sama, vypořádání se s nepříznivými vlivy okolního světa, dosažení optimální úrovně sebeřízení a efektivní naplňování vlastního života. Je proto třeba mít na paměti, že prvním krokem smysluplné seberealizace v životě člověka je poznání všech skutečností, na které může „narazit“. Současně je ale nutné si uvědomit, že to samo o sobě situaci neřeší. Je třeba o poznaných skutečnostech uvažovat a zaměřovat se na získání potřebných dovedností, návyků a zkušeností, které jsou pro efektivní cestu životem nezbytné.