Moje tištěná prvotina Dej mi království není první knihou, kterou jsem napsala. První byla Nebezpečná touha, která vyšla jako e-kniha v nakladatelství MojeRomantika. Pro velký úspěch se právě chystá tištěná verze. Co mě k psaní motivovalo? Možná nesnesitelná touha vytvořit si svého pana Úžasňáka. Postupem času si člověk utváří a modeluje různé verze mužů a také poznává muže nové, to je jedna z dalších motivací. Když se nad tím tak zamyslím, řekla bych, že některé pánské postavy, které se objeví v mých knihách v záporné roli, jsou opřeny o reálný charakter určitého člověka, který prošel mým životem. Moje motivace proto byla vystavět takový charakter muže, jakého by si ve svém životě přála mít snad každá žena. Tj. dokonalého, pozorného, citově založeného… Takže vysněného prince, protože realita je většinou šokující.
Jde o erotický román. Proč jste si vybrala právě tento žánr?
Erotickou linku jsem si vybrala z jednoho prostého důvodu. Mám ráda sex. Nejsou v něm totiž komplikace, a pokud jsou dva dospělí lidé normální, dá se říct, že se do něj nemusejí tahat city. Pokud bych se mohla vrátit v čase a spolknout pilulku, jako to udělal Neo v Matrixu, rozhodně vynechám své manželství (tím ovšem nikoho nenavádím k tomu, aby se nevdával/neženil). Prošla jsem určitou desetiletou etapou svého života, kdy jsem ke konci litovala, že jsem daného muže potkala. Dal mi sice dvě nádherné a dokonalé děti, ale kdybych si bývala vybrala jen sex místo romantického vztahu s manželstvím a příslibem růžové budoucnosti, byla bych dnes jiná. Celkově okolnosti, kterými si člověk projde, ho nějakým způsobem změní. Mě změnily vztahy, a především tedy manželství. Takže proto jsem si vybrala erotický žánr, je jednoduchý na popsání, a přitom se dá dokonale obalit perfektním příběhem, občas založeným na reálném základu.
Proč píšete pod pseudonymem a podle čeho jste jméno vybírala?
Pseudonym je určitá ochrana, není v tom moc co hledat, prakticky je v něm vidět i mé jméno. Marcy jako Markéta a Jell je z mého příjmení Jelínková. Jen jsem to osekala, zkrátila, a pseudonym byl na světě.
Jaké typy mužů v životě preferujete?
Když nahlédnete do mých knih, dá se muž, kterého bych pro život preferovala, snadno odhadnout. Musí být trochu tajemný, protože otevřená kniha nemá co nabídnout (alespoň mně). Měl by být zábavný a měl by mě rozhodně něčím překvapovat, aby vztah nespadl do stereotypu. Já jsem totiž živel a po delší době nečinnosti se začnu nudit. A když se nudím, většinou to končí katastrofou.
Jaké máte koníčky?
Miluji knihy, to je bez debat. Mezi top favoritky rozhodně na první příčku řadím Amo Jones. Je to moje srdcová záležitost, její knihy buď milujete, nebo nenávidíte. Upřímně si myslím, že autorka musí mít v hlavě malou část chaosu, aby dokázala tvořit postavy, které se určitým způsobem neztotožňují. A to ona umí opravdu excelentně. Ráda cestuji a hodlám do svého života zahrnout dobrodružství, kdy sbalím batoh, svoje děti a prozkoumáme nové kultury, nová jídla. Poznávání, to je naše. Důležité je, aby se člověk nebál. Přišla jsem na to až ve třiceti, kdy jsem se vlastně zamyslela nad tím, jestli na tohle už svým způsobem nebudu stará, a pak jsem si v duchu nafackovala a říkám si, že věk nehraje roli. Já nehledám partnera pro život, hledám partnera pro dobrodružství. Tak co když na mě čeká někde ve světě? I když si myslím, že až pozná moje děti, tak bude radši dělat, že mě nevidí. (smích)
Zastáváte názor, že v životě je něco buď černé, nebo bílé, nic mezi tím…
Ano, stojím si za tím, že nic mezi černou a bílou není. Uvedu příklad. Je to stejné jako lež a pravda. Je snad něco mezi lží a pravdou? Ano, je, říká se tomu omáčka. A tu já k smrti nesnáším. Tak buď si to uděláte bílé, nebo černé. Ta šedá, která se těmito dvěma barvami smíchá, je zbytečná komplikace, do které člověk spadne jako do kruhu. Ta šedá je ta, která vás stáhne ke dnu. Když hrajete život s bílou, nemůže vás poznamenat jiná barva, to samé je s černou. Ale jak je smícháte dohromady, všechno přestane fungovat tak, jak má.
Máte nějakou oblíbenou českou a zahraniční spisovatelku?
Jak už jsem zmínila, tak přední příčky obsazuje Amo Jones, ta je bezkonkurenční. Pokud mě od autorky chytne celá série, nebo stačí i jedna kniha, řadím ji automaticky mezi ty oblíbené. Pokud zabrousíme do českých vod, tak se musím přiznat, že jsem hltala Lenku Lanczovou, ale to mi bylo nějakých patnáct až sedmnáct let. Teď momentálně českou oblíbenou autorku nemám. Ovšem musím dohonit resty a přečíst si určité knihy.
Zaujalo mě, že věříte v reinkarnaci, údajně jste podstoupila i regresní terapii. Proč jste do toho šla a co vám tento zážitek dal?
To je poměrně osobní otázka, takže vám na ni odpovím jen povrchně. Šlo o nevyřešené věci z minulosti, kdy jsem doufala, že mi zavedení do minulých životů pomůže pochopit, proč se určité věci staly tak a onak. Musím říct, že jsem od toho čekala víc, ale rozhodně nebyla chyba v osobě, se kterou jsem regresní terapii podstoupila. Chyba byla v jednom z minulých životů, kdy jsem se přes to období, do kterého mě terapeutka zavedla, nemohla dostat. Takže jsem se sice nic nedozvěděla, ale rozhodně doporučuji projít regresní terapií, protože pokud to dělá člověk, který to skutečně umí, uvidíte místa ze svého minulého života, která potlačujete hluboko v mysli.
Máte rozepsanou nějakou další knihu?
Mám rozepsanou tetralogii a doufám, že zaujme čtenářky stejně, jako tomu bylo u Olivera a Layly v knize Dej mi království. Zavedu vás totiž do Španělska, ke čtyřem bratrům. Děj bude zamotaný od prvního až do čtvrtého dílu, a vlastně celou tu dobu nebude jasné, kdy a kde se co stane, a hlavně kdo stojí za vším tím chaosem, který tam probíhá. Nebude chybět romantika a hromada dravého sexu, který nenechá spát nejednu čtenářku.
Text: Kateřina Žídková
Foto: Petra Ibrahim
Erotickou linku jsem si vybrala z jednoho prostého důvodu. Mám ráda sex. Nejsou v něm totiž komplikace, a pokud jsou dva dospělí lidé normální, dá se říct, že se do něj nemusejí tahat city. Pokud bych se mohla vrátit v čase a spolknout pilulku, jako to udělal Neo v Matrixu, rozhodně vynechám své manželství (tím ovšem nikoho nenavádím k tomu, aby se nevdával/neženil). Prošla jsem určitou desetiletou etapou svého života, kdy jsem ke konci litovala, že jsem daného muže potkala. Dal mi sice dvě nádherné a dokonalé děti, ale kdybych si bývala vybrala jen sex místo romantického vztahu s manželstvím a příslibem růžové budoucnosti, byla bych dnes jiná. Celkově okolnosti, kterými si člověk projde, ho nějakým způsobem změní. Mě změnily vztahy, a především tedy manželství. Takže proto jsem si vybrala erotický žánr, je jednoduchý na popsání, a přitom se dá dokonale obalit perfektním příběhem, občas založeným na reálném základu.
Proč píšete pod pseudonymem a podle čeho jste jméno vybírala?Pseudonym je určitá ochrana, není v tom moc co hledat, prakticky je v něm vidět i mé jméno. Marcy jako Markéta a Jell je z mého příjmení Jelínková. Jen jsem to osekala, zkrátila, a pseudonym byl na světě.
Jaké typy mužů v životě preferujete?
Když nahlédnete do mých knih, dá se muž, kterého bych pro život preferovala, snadno odhadnout. Musí být trochu tajemný, protože otevřená kniha nemá co nabídnout (alespoň mně). Měl by být zábavný a měl by mě rozhodně něčím překvapovat, aby vztah nespadl do stereotypu. Já jsem totiž živel a po delší době nečinnosti se začnu nudit. A když se nudím, většinou to končí katastrofou.
Jaké máte koníčky?
Miluji knihy, to je bez debat. Mezi top favoritky rozhodně na první příčku řadím Amo Jones. Je to moje srdcová záležitost, její knihy buď milujete, nebo nenávidíte. Upřímně si myslím, že autorka musí mít v hlavě malou část chaosu, aby dokázala tvořit postavy, které se určitým způsobem neztotožňují. A to ona umí opravdu excelentně. Ráda cestuji a hodlám do svého života zahrnout dobrodružství, kdy sbalím batoh, svoje děti a prozkoumáme nové kultury, nová jídla. Poznávání, to je naše. Důležité je, aby se člověk nebál. Přišla jsem na to až ve třiceti, kdy jsem se vlastně zamyslela nad tím, jestli na tohle už svým způsobem nebudu stará, a pak jsem si v duchu nafackovala a říkám si, že věk nehraje roli. Já nehledám partnera pro život, hledám partnera pro dobrodružství. Tak co když na mě čeká někde ve světě? I když si myslím, že až pozná moje děti, tak bude radši dělat, že mě nevidí. (smích)
Zastáváte názor, že v životě je něco buď černé, nebo bílé, nic mezi tím…
Ano, stojím si za tím, že nic mezi černou a bílou není. Uvedu příklad. Je to stejné jako lež a pravda. Je snad něco mezi lží a pravdou? Ano, je, říká se tomu omáčka. A tu já k smrti nesnáším. Tak buď si to uděláte bílé, nebo černé. Ta šedá, která se těmito dvěma barvami smíchá, je zbytečná komplikace, do které člověk spadne jako do kruhu. Ta šedá je ta, která vás stáhne ke dnu. Když hrajete život s bílou, nemůže vás poznamenat jiná barva, to samé je s černou. Ale jak je smícháte dohromady, všechno přestane fungovat tak, jak má.
Máte nějakou oblíbenou českou a zahraniční spisovatelku?Jak už jsem zmínila, tak přední příčky obsazuje Amo Jones, ta je bezkonkurenční. Pokud mě od autorky chytne celá série, nebo stačí i jedna kniha, řadím ji automaticky mezi ty oblíbené. Pokud zabrousíme do českých vod, tak se musím přiznat, že jsem hltala Lenku Lanczovou, ale to mi bylo nějakých patnáct až sedmnáct let. Teď momentálně českou oblíbenou autorku nemám. Ovšem musím dohonit resty a přečíst si určité knihy.
Zaujalo mě, že věříte v reinkarnaci, údajně jste podstoupila i regresní terapii. Proč jste do toho šla a co vám tento zážitek dal?
To je poměrně osobní otázka, takže vám na ni odpovím jen povrchně. Šlo o nevyřešené věci z minulosti, kdy jsem doufala, že mi zavedení do minulých životů pomůže pochopit, proč se určité věci staly tak a onak. Musím říct, že jsem od toho čekala víc, ale rozhodně nebyla chyba v osobě, se kterou jsem regresní terapii podstoupila. Chyba byla v jednom z minulých životů, kdy jsem se přes to období, do kterého mě terapeutka zavedla, nemohla dostat. Takže jsem se sice nic nedozvěděla, ale rozhodně doporučuji projít regresní terapií, protože pokud to dělá člověk, který to skutečně umí, uvidíte místa ze svého minulého života, která potlačujete hluboko v mysli.
Máte rozepsanou nějakou další knihu?
Mám rozepsanou tetralogii a doufám, že zaujme čtenářky stejně, jako tomu bylo u Olivera a Layly v knize Dej mi království. Zavedu vás totiž do Španělska, ke čtyřem bratrům. Děj bude zamotaný od prvního až do čtvrtého dílu, a vlastně celou tu dobu nebude jasné, kdy a kde se co stane, a hlavně kdo stojí za vším tím chaosem, který tam probíhá. Nebude chybět romantika a hromada dravého sexu, který nenechá spát nejednu čtenářku.
Text: Kateřina Žídková
Foto: Petra Ibrahim
