Kolik knih pro dospělé už jste napsala a kdy jste s psaním začala?
V současné době mám na kontě devatenáct sólových knih pro dospělé, nebo by se možná dalo říct pro dospělé a dospívající. Mé první tituly totiž cílily na mladé čtenáře, zpočátku jsem psala dívčí romány. Teprve můj třetí román byl pro ženy, a pro ty (ačkoli má současná tvorba má i mužské čtenáře) píši dodnes. S psaním jsem začala velmi brzy - má prvotina, která rovnou vyšla knižně, vznikla v mých patnácti letech. Odmalička jsem měla velkou fantazii a vymýšlela různé příběhy, které obvykle zůstaly jen v mé hlavě. Ale v prvním ročníku střední školy si mě našel námět na knihu a já ho během krátké doby přeměnila v rukopis.
Přijde mi, že stíháte psát velmi rychle. Jak dlouho vám trvá napsat knihu? Máte jich rozepsaných více najednou, nebo pracujete vždy jen na psaní jedné?
Pravda je, že píšu hodně svižně :-). Poslední dobou už pravidelně vydávám dvě knihy ročně, a nejsou to žádné útlé svazky – mívají tři sta dvacet až tři sta padesát stran. Knihu píšu průměrně čtyři až šest měsíců, do toho ale počítám i přípravu a korektury. Běžně tak paralelně pracuju na dvou dílech současně – jedno dokončuju a s druhým začínám. Dá se říct, že se nikdy nevěnuju jenom jedné knížce, protože kromě těch dvou standardních titulů, které vychází vždy na jaře a na podzim, tvořím ještě další. Nedávno jsem třeba dokončila povídku, která vyjde v souboru s dalšími dvěma povídkami před letošními Vánoci, mám hotovou druhou dětskou knihu a taky vznikl rukopis, který se tematicky trochu liší od mých běžných žánrů, ale myslím, že má zajímavý potenciál. Píšu také scénáře, je toho docela dost.
Čerstvou novinkou je Doktorka Viktorie, což je thriller z lékařského prostředí. Poznala jste vy sama lékařské prostředí nějak blíž, nebo v románu není tak důležité? A co je vůbec hlavním tématem knihy?
Každé téma, které zpracovávám, si nejdříve osahám. Tedy i to lékařské prostředí, o kterém jsem už psala dřív v knize Vůně noci. Dělám si rešerše, zjišťuju, jak to v dané oblasti chodí a tak dále. Ne, že bych trávila čas sledováním operací nebo šmejdila po nemocnicích – požádám ale o radu odborníky. Kvůli Doktorce Viktorii jsem musela nastudovat některé záležitosti týkající se plastické chirurgie a chodu kliniky jako takové, i když ten už jsem měla trochu zažitý z Vůně noci. Snažím se vycházet z reality, a ačkoli jsou medicínské záležitosti v knize pouze jednou linkou, chtěla jsem, aby vyzněly hodnověrně. Kniha je psychologický thriller, takže v ní nechybí zločin a napětí, její hlavní myšlenka je ale trochu hlubší. Když to hodně zestručním: hlavní hrdince usiluje o život neznámý zabiják a Viktorie si až pozdě uvědomuje, že v životě upřednostnila kariéru před láskou. Zapomněla, co je důležité, a co pomíjivé. Přichází na to až tehdy, kdy zpovzdálí sleduje vrahovo řádění a pochopí, že jeho hlavním cílem je ona, přičemž jde o čas.
Tíhnete k žánru thrillerů a krimi. Proč zrovna k tomuto?
Je pro mě lákavé tou variabilitou. Ani tento žánr totiž nemusí být ochuzený o „lidskou“ linii, tedy o vztahy, lásku a romantiku. Mé romány jsou mixem napínavých krimi scén a běžných životních situací. V podstatě zasadím thrillerovou nebo kriminální zápletku do běžného života. Hrdina, který až dodnes žil naprosto běžným způsobem, se střetne s něčím šokujícím, neobvyklým, a musí se s tím nějak poprat. Někdy to je spíš o zločinech, jindy sáhnu po mystice a duchařině, ale ty záhady, které je možné vplést do obojího, mě baví. Tyto žánry jsou mi velmi blízké, psát například čistě romantické příběhy by mě nebavilo. Přesto myslím, že v mých knihách trocha romantiky nechybí.
Jsou vaše knihy určeny převážně ženám?
Ano, jak jsem už naznačila výše, má tvorba je zaměřená převážně na ženy. Teprve od doby, kdy jsem do knih přimíchala tu thrillerovou linku, se začali objevovat také mužští čtenáři a dnes jich už není málo. Přesto se domnívám, že mám tak devadesát procent ženských čtenářek. Možná je to dané i tím, že muži čtou tento typ beletrie o něco méně - kombinace napětí se vztahovými peripetiemi je přitažlivější pro ženské čtenářské publikum.
Stíháte kromě psaní ještě číst? Kdo patří k vašim oblíbeným autorům (českým i zahraničním)?
Se čtením je to u mě špatné. Jednak na to nemám čas, protože jsem velmi vytížená, a jednak trpím profesionální deformací. U každé knihy totiž začnu okamžitě řešit, zda by se dal děj uchopit i jinak (případně jak). Ptám se, proč hrdina jedná takovým způsobem, jak to autor popisuje, a kromě toho vnímám spíš text než příběh. A to pak není relax, nebaví vás to. Po beletrii tedy až na výjimky nesahám, a když mám chvilku volno, nahlédnu spíš do knih na téma osobního rozvoje, psychologie anebo duchovna… Mám ráda například knížky od Dr. Josepha Murphyho nebo Normana Vincenta Pealeho.
Vaše knihy mají zajímavé obálky. Kdo je jejich tvůrcem, podílíte se na nich nějak?
Děkuji! Na obálky dohlížím od roku 2017 osobně a důraz kladu na to, aby vyjádřily obsah dané knihy. Napověděly čtenáři, co může čekat uvnitř. Tvorba přebalu je ale týmová. Nejdříve je to moje práce - vymýšlím, jaké motivy by byly k danému příběhu nejvhodnější, protože ho důvěrně znám a vím, co je potřeba vypíchnout. Další v pořadí je pak odborný poradce, zkušený člověk s estetickým cítěním, který na fotobankách vyhledá vhodné fotografie. Je v tom velmi dobrý. Výjimku tvoří fotky zakázkové, jako tomu bylo například u knihy Černá vdova. Titulku fotil profesionální fotograf a perličkou je, že hlavní hrdinku jsem na obálce ztvárnila já, ovšem v paruce :-). Jakmile se s poradcem shodneme na finálním motivu, putuje vše ke grafičce, která obálku podle zadání doladí a dá jí konečnou podobu.
V roce 2017 jste založila vlastní nakladatelství MaHa, kde své knihy také vydáváte. Vychází zde i knihy jiných autorů?
Nakladatelství jsem zakládala s úmyslem mít nad svými díly kontrolu, zejména pak po grafické stránce. Úzce to souvisí s předchozí odpovědí - chtěla jsem rozhodovat mimo jiné i o podobě obálek, a to od A do Z. Opustila jsem tedy zavedenou cestu a začala vydávat své knihy pod značkou MaHa. Záhy však začaly přicházet rukopisy a přirozeným vývojem došlo k tomu, že jsem si s některými autory plácla, takže jejich kniha v MaHa vyšla. Dnes, po třech letech existence nakladatelství, máme vydaných 21 titulů, přičemž osm z nich je mých a třináct zbylých napsali jiní autoři.
Chystáte údajně také pokračování dětské knihy Z deníku kočičky Ťapičky. Kdy se na ni mohou čtenáři těšit?
Ano, volné pokračování dětské knížky o kočičce Ťapičce se opravdu chystá, a připravuje ho nakladatelství Bookmedia, které vydalo i mou dětskou prvotinu. Musím říct, že spolupráce s tímto nakladatelstvím je velice příjemná. Kniha se bude jmenovat Koťátka kočičky Ťapičky a opět, stejně jako ta první, dětem nabídne kromě kočičích dobrodružství spoustu obrázků a úkolů. Jsou to interaktivní knížky a děti mohou s příběhem pracovat víc do hloubky, což je podle mě skvělý způsob, jak je k ní připoutat. Děti pak příběhem víc žijí. Pokud vím, tak už jsou hotové ilustrace, vše se ladí a kniha by měla vyjít na začátku školního roku. Moc se na ni těším.
A co další kniha pro dospělé? Prozradíte, o čem právě píšete?
Ptáte se trefně – nikoli zda nějakou chystám, ale rovnou, o čem píšu. A odpovím záludně, neboť právě teď v mé dílně nevzniká ta další, ale až přespříští. Další, podzimní, je už totiž dopsaná a pomalu se chystá její grafické zpracování. Jelikož je už dílo hotové, mohu prozradit, že opět zabrousím do lékařského prostředí – vlastně neúmyslně, děj mě k tomu dovedl sám – a bude se týkat klinické smrti. Opět půjde o psychologicky laděný román s prvky thrilleru. A o čem píšu aktuálně? Je to téma velice vážné, ožehavé a stále současné. Myslím však, že také tabuizované, přičemž si naopak zaslouží velkou pozornost. Zatím však nechci odtajnit nic bližšího – o rozepsaných titulech nikdy nemluvím. Knihu plánuju na jaro 2021.
Text: Kateřina Žídková
Foto: Archiv Markéty Harasimové
