Myslím, že takový prapůvodní nápad, že se děj bude odehrávat ve světě snů, pochází z období, kdy jsem jako dítě nemohla usnout. Bylo to intenzivní, roční období, okolo sedmi let. A vím, že mě tenkrát napadalo, že by bylo skvělé usnout a zažívat ještě něco dalšího a dobrodružného, na co bych se mohla těšit a chtěla bych kvůli tomu usnout. :) A samozřejmě jsem si jistá, že jsem já sama tenkrát Snozemí prošla už jen proto, že se mi nakonec problém s usínám podařilo překonat :)
Jak se říká, nejlepší kritici dětských knih jsou právě samotné děti. Předčítala jste knihu v průběhu její tvorby svému synovi? Jak na ni reagoval?
Ano, děti jsou velcí kritici. Se synem jsme přečetli zatím jen první kapitolu. Byl na tu knihu doposud dost malý.
A teď už si říkám, že je lepší si počkat na knižní vazbu ;)
Jediným a prvním dětským čtenářem, který doposud statečně přečetl celou knihu, podomácku vytištěnou bez vazby a ilustrací, je syn našich přátel Jirka Hájek. Četl ji asi před čtyřmi lety, když mu bylo osm let, a byl s ní velice spokojený.
Vycházela jste během psaní z vlastních zážitků a zkušeností?
Myslím, že Nik s mým dětstvím tolik společného nemá, ale určitě jsem vycházela z myšlenky, která mě napadla někdy během dospívání, kdy člověk hodně řeší svoje sny a přání. Líbila se mi tenkrát představa, že naše noční sny jsou tak trochu jako věštecká koule, která nám dává nahlédnout do naší budoucnosti a že sen v noci a sen jako životní přání je nějak propojen.
Tato myšlenka mi čas od času prolítla hlavou až do dospělosti, kdy jsem si řekla, že je asi na čase o tom něco napsat, když si tento námět tak dlouho držím v hlavě.
Text: Markéta Bolfová
Foto: Martin Šec
