Martina Viktorie Kopecká Martina Boledovičová „Myslím, že se autorsky dobře doplňujeme.“

Co znamená zvláštní slovo TraDiář?
M.B.: TraDiář vznikl spojením klasického datovaného týdenního diáře a tradic, které se váží k svátkům v koloběhu roku. Je to doslova složenina slov tradice a diář, diář plný tradic. A tak v něm například kromě hesla Štědrý den v kolonce 24. prosinec najdete i vysvětlení významu štědrovečerní večeře a zvyky, které při ní dodržovali naši předci. A také dostatek prostoru pro (předvánoční) plánování, protože oslava svátků začíná už jejich přípravou.

V čem se TraDiář odlišuje od klasických diářů?
M.B.: TraDiář jsme pečlivě promýšlely, aby vyhovoval nejen našim milým čtenářům, ale také nám osobně. Kromě klasického týdenního kalendária se jmény, státními svátky a významnými dny v něm najdete i vysvětlení původních i dnešních zvyků, včetně informací o tom, proč se některé svátky slaví o den dříve  (Štědrý den nebo Mikuláš) nebo každý rok jindy (Velikonoce, Letnice). Na začátku každého měsíce vás čeká originální text Martiny Viktorie Kopecké, vybízející k zamyšlení nad konkrétním měsícem a jeho tradicemi, a informace o aktuálních svátcích. Nechybí přehled školních prázdnin a volných dní ani seznam sezónní zeleniny a ovoce a shrnutí toho, co se děje v přírodě. Jednou měsíčně TraDiář navrhuje možnou aktivitu spojenou s proměňující se přírodou nebo významnými dny. Pomůže vám tak přirozeně zařadit do života tradice a rituály a naladit se na pravidelný rytmus přírody.

Jak jste si při tvorbě TraDiáře rozdělily role? Čím přispěla Martina Boledovičová a čím Martina Viktorie Kopecká?
M.B.: Martina Viktorie sepsala zamyšlení ke každému měsíci. Já přidala inspiraci, jak tradice vnášet do života a kde je hledat. Také jsem připravila kolo roku s hlavními svátky a sepsala tipy vycházející z moudrosti a zkušenosti našich předků pro dobrý začátek. Kalendárium a konkrétní tipy na každý týden připravila naše redakce.

Jaký máte vztah k samotnému plánování a zapisování si důležitých aktivit? Organizujete si svůj čas do detailu nebo ho spíše necháváte plynout?
M.B.: Jsem ráda, když mi zbyde čas na spontánnost. Ale s velkou rodinou a mnoha nápady se stále učím si plánovat čas lépe. Často mám totiž pocit, že jsem něco nestihla, někde nebyla, něco nedotáhla do konce. Jsem časová optimistka, a tak se stále divím, že se mi do mých dní nevejde vše, co bych si přála. To mě vede k lepšímu plánování a zapisování si toho, co je pro mne důležité. M.V.K.: Plánuji dlouho dopředu. Někdy se stávám tak trochu otrokem svého diáře, ale jinak to nejde. Každý můj den je úplně jiný. Už zase dost cestuji, takže plánuji podrobně v podstatě každou hodinu. Tři hodiny ve vlaku? Šup a už si píšu, co musím během cesty přečíst anebo napsat. Před lety jsem začala používat elektronický diář, abych měla všechny uložené události bezpečně zapsané, ale ten papírový mi tolik chyběl, že jsem ho začala používat také. Spíš už ale jako takový deník nebo zápisník o událostech, které jsem zažila, a plánovač těch, na které se těším. Volná políčka v diáři jsou pro mě vzácná, ale snažím se, aby jich přibývalo.

Společně fungujete jako sehraná autorská dvojice. Vzpomenete si na své první setkání? Kdo přišel s nápadem na společné dílo?
M.B.: Oslovila jsem Martinu Viktorii po přečtení krásného rozhovoru v Pravém domácím časopise. Tento rozhovor mne velmi oslovil a já si troufla Martině zavolat a poslat k nahlédnutí náš první již vydaný Tradinář. Poprosila jsem Martinu, aby do plánovaného Vánočního Tradináře připsala text o křesťanském příběhu Vánoc. Chvíli trvalo, než jsme se potkaly, byl covid, tak jsme si několikrát dlouze telefonovaly, o to víc jsme se těšily na první setkání, které bylo hned velmi srdečné. Martina vnáší do redakce klid a zároveň říká, že si pro něj k nám chodí.

M.V.K.: Přijít do redakce je jako přijít domů. Odložím těžkou tašku a můžu jen tak být, povídat si, vypít si kávu a prohlížet si knížky. Měla bych chodit častěji! Koneckonců, když jsme se fotily do Vánočního Tradináře, setkání proběhlo přímo u Martiny doma. Měly jsme Vánoce v létě. Nesmírně si vážím toho, že jsem dostala pozvání k takovým krásným projektům. Myslím, že se autorsky dobře doplňujeme, neznám nikoho, kdo by dokázal oživit tradice tak hezkým způsobem jako Martina a já zase mohu přispět tím, jak vnímám duchovní význam jednotlivých částí roku.

TraDiář vyzdvihuje každé roční období jako jedinečné spolu se zvyklostmi, jež se k němu vážou. Jaká je vaše oblíbená část roku?
M.B.: Každá část roku má svou poetiku. Miluji podzim pro jeho barvy a hojnost (posvícení), zimu pro klid doma a krásný rodinný čas se spoustou tradic a rituálů (Vánoce), jaro pro radost z nového života, pozitivní síly přírody, nádherných květů a ptačích chorů (Velikonoce), letní východy a západy slunce, vůně vody, sena, pole, lesa (žně, dožínky). Od té doby, co mám děti, mám asi nejraději čas od Martina do masopustu – jsem ráda doma, den končí jakoby dříve, ráda tvořím a těším se na Vánoce a nový rok. Užívám si i čas příprav a těšení se, ale také těch rodinných setkání a mnoha chvil spolu.

M.V.K.: Každý rok se těším v zimě na léto a v létě na zimu. Ano, já vím, přesně o téhle nedočkavosti často mluvím v tom smyslu, že každý měsíc v roce má svůj význam a své úkoly, ale sama u sebe pozoruji, že v horku sním o zasněžených pláních, a když na nich jsem a zebou mě nohy, tak se těším alespoň do sauny, která mi připomene, jaké dny možná zase v létě přijdou. Všechna roční období jsou krásná, když je člověk tráví v souladu s tím, co se děje v přírodě. Proměny roku jsou příležitostí k malým změnám v životě.

TraDiář nechává dostatek místa i pro toho, kdo si do něj bude chtít zapisovat své nápady a plány. Co by si do něj zapsala Martina Boledovičová a co Martina Viktorie Kopecká?
M.B.: Těším se na to, že na jaře, kdy tradičně na něco zapomenu (jarní svátky jsou pohyblivé a každý rok jindy), budu přesně vědět, co se kdy slaví. Těším se na období masopustů i Velikonoce, protože to je tématem další připravované knihy. Moc ráda bych zažila masopust na Hlinecku. Také bych chtěla naplánovat delší prázdninovou cestu s rodinou.

M.V.K.: Plánování je druh snění. Sen se stane skutečností teprve ve chvíli, kdy k němu povedou malé, ale opravdové krůčky. A tak si chci s těmi velkými nápady chystat i jednotlivé úkoly, které mi pomohou dosáhnout cíle. Mám velké přání vrátit se k práci s hlínou, zažít zase na chvíli ten pocit, kdy se z kousku šedé hlíny stane třeba hrnek. Začnu tím, že zjistím, které dílny v mém okolí jsou otevřené a připravím si pomůcky, které jsem už několik let schovávala v komoře. Je čas zase začít tvořit.

Text: Markéta Bolfová, Foto: Pavel Ovsík