Příběh o lidském neštěstí umocňovaném lhostejností ostatních otevírá téma k zamyšlení: Zmizela bída a zoufalství popisované v Bezručových Slezských písních opravdu ze světa, nebo se jenom schovávají do míst, kam se raději nedíváme, protože my máme přece každé ráno na stole snídani a v zimě nám stačí otočit kolečkem termostatu? Je dnes víc než před sto lety pomáháno lidem, kteří se nikoli vlastní vinou dostali do situace, kdy musejí pomáhat blízkým, kteří se o sebe neumějí postarat? Mají dnes maryčky jinou možnost, než zvolit skok do vod řeky Ostravice? Pochmurné ilustrace – obličeje nešťastných sirot, hrobečky i zoufalý skok do vln – jako by načrtl uhlem, který se mu stal obživou i záhubou jeho ženy, sám starý Magdon a nikoli Andrea Tachezy, jejíž rozverné ilustrace a koláže obyčejně vzbuzují úplně jiné pocity.