Luděk Staněk sice vystupuje jako stand up komik od listopadu 2014, ale popírá, že by s tím měla cokoli společného krize středního věku. Ta začíná přece mnohem později než v 39 letech. Den, kdy má vystoupení, začíná Luděk tím, že organizátorům a kolegům pošle SMS, že „tentokrát to nedám, jděte do háje“. Ty posílá celý den. Večer samozřejmě vystoupí a má úspěch.
Přišel bůh do kavárny v Karlíně
Výběr toho nejlepšího z mimořádně úspěšných stand up vystoupení novinářů a komiků Miloše Čermáka a Luďka Staňka. Sbírka krátkých povídek velmi nekorektně a kousavě popisuje dnešní společnost a dobu, ve které žijeme. Trnem v oku autorů je každý, komu je pod čtyřicet a krizi středního věku má ještě před sebou. Trefné a svižné texty díky pořádné dávce černého humoru rozhýbou vaše bránice.
Přijeli jste do Ostravy představit svou novou knihu Přišel Bůh do kavárny v Karlíně. Jak vznikal název této knihy?
Miloš Čermák: My si z Boha neděláme srandu. Nemůžete si dělat srandu z něčeho, v co nevěříte. Název vznikl náhodou, zdál se nám zajímavý.
Jak se vůbec přihodilo to, že se z vás stala dvojice stand up komiků?
Luděk Staněk: V mém případě to byla krize středního věku. Už jsem nemohl vydržet to psaní pro noviny a pro média, protože jsem si z těch témat začal dělat příliš velkou legraci a rozhodl jsem se, že to omezím a vydal jsem se trochu jiným směrem.
Miloš Čermák: Dvojicí jsme se stali úplnou náhodou. Stand up má tu výhodu, že vlastně nevystupujeme společně a nemusíme nic společně dlouho připravovat a docela nám to funguje.
Jak jste prožívali období před vaším prvním vystoupením?
Luděk Staněk: Já jsem byl úplně mrtvej. Jsem strašný trémař a většinou jsem úplně bez sebe, chodím dokola a nadávám.
Miloš Čermák: Já si pamatuju jenom Luďka, jak tam chodí, křičí a nadává. Tohle mě ale zároveň uklidňuje a ve výsledku jsem klidný.
Vašimi tématy jsou ženy, děti, teenageři, závisláci na mobilech a další. Je pro vás nějaké téma zapovězené?
Miloš Čermák: Já říkám, že si člověk musí stanovit nějakou čáru, přes kterou nemůže jít. U nás je to Brno, vegani a Václav Klaus, ml. Ale z nich si děláme taky legraci.
Luděk Staněk: Legrace se dá dělat ze všeho a ve finále to pomáhá. Pravda je, že mám část svých vystoupení i o svém synovi. A myslím, že až to jednou uvidí, asi bude strašně naštvaný.
Rozpoznáváte nějakou typologii And up komiků a kam byste se zařadili vy?
Miloš Čermák: Nějaká teorie na to asi bude, já si myslím, že popisuji to, co vidím kolem sebe. Není to všechno samozřejmě pravda, ale z takových sedmdesáti procent to pravda je.
Luděk Staněk: S tím souhlasím. Já se to snažím dělat podle sebe a popisuji svět svým pohledem.
Jaké vztahy panují ve stand up komunitě?
Miloš Čermák: Samozřejmě se nenávidíme, je to strašné, když se někomu daří více než vám. U nás je to nová věc a dost tomu pomohla skupina Na stojáka. Spíše to u nás ale začíná a ti lidi si vzájemně pomáhají.
Luděk Staněk: My jsme vystupovali v Praze s jedním naším kolegou. Pak jsme si říkali, že je až moc dobrý a že už ho příště raději zvát nebudeme. Pravda je, že jak se ta komunita rozjíždí, tak jsou i ty vtipy kolikrát podobné.
Stalo se vám někdy, že na vaše vystoupení přišel člověk, který si sedl do první řady a zarytě se nesmál?
Luděk Staněk: Stalo se nám to několikrát. Jednou to byl Libor Bouček, který přišel speciálně kvůli mně, protože jsem si z něj dělal srandu v jednom videu. Ten seděl v první řadě a celou dobu držel naprosto pevně.
Miloš Čermák: Pokud jsou v sále tři lidi, kteří nemají ten den náladu, tak vy je během pěti minut najdete a vlastně pak už vystupujete pro ně. Je to hloupost, protože se máte spíše soustředit na ty, co si to užívají.
Besedu moderovala: Sandra Procházková
