Miloš Zapletal: Možná se stanu opravdovým spisovatelem

Jak vás napadlo napsat knihu o „mladých stařících“?
Po loňské oslavě svého „třičtvrtěstoletí“ jsme získali moc šikovného ředitele Farmy Blaník, kterou provozujeme. Ten sejmul z mých beder řadu starostí a od té chvíle mám víc času. Jsem činorodý člověk, a tak jsem si položil otázku, co budu dělat? Nějaké knihy jsem už napsal, anebo na nich spolupracoval, ale ty byly většinou pracovně účelové: Jak se stát Miss?, Bolek Polívka v Manéži i mimo , Tajemství královen, Fenomén Karel Kryl, Říkali mi prezidente a Zapomenuté divadlo Ateliér. Protože už několik let přemýšlím o stáří, o tom, „co bude potom“ a souvisejících myšlenkách, napadlo mě, že jediná cesta k prodloužení stáří a uspokojení v něm, je aktivita, něco vytvářet. V tom spatřuji jakousi filozofickou „nesmrtelnost“. Proto jsem budoucí knihu nazval Nesmrtelní a vymýšlel jsem, které aktivní známé osobnosti by mohly být příkladem. Zkrátka starší známí lidé, kteří dosud pracují, tvoří, jsou aktivní a zůstane po nich významné „dílo“.

Podle čeho jste osobnosti do knihy vybíral?
Podle věku, tedy od 80 let výš, a podle subjektivního přesvědčení, jací jsou. Jak kvalitní, pokud možno všeobecně známí, tvořiví, aktivní, a jaké dílo po sobě asi jednou zanechají. Průměrný věk Nesmrtelných je 86 let! Nejprve jsem vybíral z osobností, které osobně znám. Jan Svěrák, Jiří Suchý, Libor Pešek, Jiřina Bohdalová, Pavel Pafko, Milan Lasica, Karel Gott a další. Většinou z umělecké oblasti, v níž jsem mnoho let pracoval. K dalším jsem hledal cestu přes své známé. K profesorům Kouteckému, Benešovi a skladateli Vadimu Petrovovi mne přivedl můj kamarád Jan Měšťák. K páteru Armbrusterovi další kamarád kněz Zbigniew Czendlik. K manželce Otta Wichterleho moje celoživotní kamarádka Magdalena Dietlová atd. K dalším, zejména neuměleckým osobnostem, jsem hledal cestu složitěji, ale podařilo se mi získat například Karla Schwarzenberga, Danu Zátopkovou, anebo Jiřího Grygara, který mne přivedl k docentu Luboši Perkovi, ve světě slavnému astronomovi. Dokonce se mi podařilo setkat se s nejstarší občankou Česka paní Květoslavou Hranošovou. O těchto všech osobnostech a řadě dalších jsou kapitoly v mé knížce.

Ne každý člověk si ve vyšším věku ví se stárnutím rady. Co byste doporučil, u čeho by měli tito lidé začít?
Nejlepší rada je přečíst si knihu Nesmrtelní. 43 velmi zajímavých a aktivních osobností
v ní vypráví o tom, co dělají, jaké mají plány do budoucna, jak důležité je i ve stáří pracovat, být aktivní. Čtenáři se dozví také o jejich názorech na víru, na nesmrtelnost, věčnost, či nekonečno. Ale hlavně jak nutné je být ve stáří aktivní a tím si ho prodloužit. Dožít se co nejvyššího věku v dobrém stavu a mysli.

Jste také autorem dětské knihy Báchorky blanického rytíře. Jak starým čtenářům je určena a co se z ní děti dozví?
Žiju většinou pod Blaníkem, kde mám svoji farmu, sloužící především rodinám s dětmi. Říkáme tomu Podblanický ráj dětí a zábavy. Kromě běžných atrakcí a domácích zvířat tu děti zažívají neobvyklé chvíle. Strašidelnou mátohu, lampionový průvod k tajemným hejkalům, svatbu oslů, uvidí druida s laserovýma očima, anebo na stromech malebné chaloupky lesních skřítků. To všechno jsem musel vymýšlet a realizovat, aby se děti u nás cítily dobře a aby se mohly i trochu bát, protože se bojí rády. Později jsem z těchto nápadů začal psát báchorky. O tom, jak blanický rytíř chodí kolem Blaníku a zažívá tu podobné chvíle jako děti v naší farmě. Těchto Báchorek blanického rytíře je samozřejmě daleko víc. Zábavnou a někdy i napínavou formou se děti dozví o historii zdejšího kraje, o blanických rytířích i o bájné hoře Blaník. Dozví se také o tom, že v řece Blanici žijí mluvící ryby, že pod Blaníkem zvířátka uspořádala zvířecí olympiádu, anebo ptáci ve vlašimském parku letecký den. Tyto neobyčejné chvíle ale kazí zlý rytíř Křivohub a strašný čaroděj Ohňomor. Dětem do šesti let mohou Báchorky blanického rytíře číst rodiče, starší děti si je asi přečtou samy. A koho číst nebaví, může si báchorky poslechnout z CD, které skvěle namluvil Oldřich Kaiser.

Píšou se vám lépe knihy pro děti nebo pro dospělé?
Zatím jsem jich moc nenapsal, dokonce se necítím spisovatelem, spíše sepisovatelem. Už však přemýšlím o dalších podblanických báchorkách, a budou-li se čtenářům líbit tyto, rád společně s blanickým rytířem Prášilem vymyslím další. Podobně jak jsem u dětské tvorby ovlivněn zážitky a sny z dětství, tak při psaní pro dospělé většinou vycházím ze svých celoživotních zkušeností. Příští rok vyjde v Mladé frontě kniha „Za zády slavných“, v níž píšu o svých zážitcích a zkušenostech ze zákulisí šoubyznysu. Spolupracoval jsem s mnoha zajímavými osobnostmi: Karlem Krylem, Marií Rottrovou, s Petrem Jandou a Olympicem, s Michaelem Kocábem, Lucií Bílou, Bolkem Polívkou a mnoha dalšími. S manželkou Hankou jsme realizovali mnoho kulturních projektů. Já kdysi televizní Divadélko pod věží Marie Rottrové, potom už společně Manéž Bolka Polívky, Bolkoviny, Miss České republiky, Ceny Thálie, Českého slavíka a řadu dalších akcí. Myslím, že to bude zajímavá kniha. Mám i další plány, ale ty zatím nejsou natolik konkrétní, abych o nich mohl hovořit. Třeba se mi v budoucnu podaří napsat i román a možná se pak stanu opravdovým spisovatelem.

Text: Kateřina Žídková
Foto: Archiv Nakladatelství Mladá fronta