Kniha Nesmrtelní Miloše Zapletala přibližuje čtenářům aktivity mnoha známých osobností navzdory jejich pokročilému věku. Vybral si 43 slavných „mladých staříků“, jak je nazývá, jejichž průměrný věk je 86 let.
V této knize najdete například Zdeňka Svěráka, Karla Gotta, Jiřinu Bohdalovou, Jiřího Suchého, Milana Lasicu a další. Autor knihy si povídal a napsal o současnosti i plánech dalších významných osobností, například o astronomu Jiřím Grygarovi, dirigentu Liboru Peškovi, režiséru Václavu Vorlíčkovi, politiku Karlu Schwarzenbergovi, světoznámém fotografu Janu Saudkovi, profesoru Pavlu Pafkovi, anebo o olympijské vítězce Daně Zátopkové.
Nesmrtelní dokazují, že v každém věku je možné být aktivní, pracovat, tvořit nebo se věnovat svým koníčkům. Jsou návodem těm, kteří si ve vyšším věku se stárnutím mnohdy nevědí rady.
Dnes jste v Domě knihy zejména jakou autor knihy Nesmrtelní, kterou tady máme vystavenou. Proč ten název?
Když jsem se před několika lety zamýšlel nad svým věkem, tak jsem si řekl, že je spousta lidí, kteří si se stářím nevědí rady. Přišli do důchodu, nemají co dělat, a tím si zkracují život. Aktivita ve stáří prodlužuje život, což je dokázáno. Takže jsem si našel 43 známých osobností, se kterými jsem si povídal o tom, co dělají nyní, a tím motivoval i ostatní. To je vlastně i hlavní poslání knihy.
Podle čeho jste si vybíral ze známých osobností?
Muselo jim být nejméně 80 let a povídal jsem si s nimi, co dělají a co plánují. Některé jsem znal osobně z uměleckého světa, ale některé jsem oslovil přes někoho dalšího.
V úvodu knihy zmiňujete, že někteří z hostů vaší knihy měli trochu problém s názvem Nesmrtelní. Z jakého důvodu?
Oni se báli toho, že nesmrtelnost neexistuje. Já jsem jim vysvětlil, že pro mě je nesmrtelnost to, že po sobě zanecháme například potomky nebo dílo. Když jsem jim to takto vysvětlil, tak se jim to zdálo přijatelné.
Jde o řadu rozhovorů. Kde všude se odehrávaly?
Většinou jsem chodil k nim domů, jsou to staří lidé, kteří většinou bývají rádi doma, takže jsem je navštěvoval.
Překvapil vás někdo z vašich hostů při rozhovorech?
Například pan docent Perek, který je astronom a má 99 let. U nás není moc známý, ale působil v OSN, 5 let byl vedoucím skupiny pro vesmír. Zasloužil se například o určení hranice mezi Zemí a vesmírem. Zaujalo mě u něj třeba to, že mi ukázal řidičský průkaz, který mu patří do 100 let, do roku 2019.
Kdybychom udělali průřez rozhovory a měli bychom najít výhody toho staršího věku, které by to byly?
Tak já řeknu nejprve nevýhody. Pořád nás něco bolí, to je snad jediná nevýhoda. Na stáří se mi libí moudrost, schopnost poradit. Stáří je strašně zajímavé období, i když je tam obava z budoucnosti.
V knize zmiňujete, že jste byl odjakživa fascinován lidmi, kteří si vědí rady s tím starším věkem. V čem to spočívá?
To je takové to zmoudření, víme, co nedělat, nebo co dělat. Snažíme se radit svým potomkům, i když ti nás většinou moc neposlouchají.
Kdybyste měl jmenovat jednoho z vašich hostů, se kterým máte nejbližší vztah. Který by to byl?
Je to pan Suchý, celoživotně jej obdivuji. Četl jsem jeho knihy a viděl jsem snad všechny jeho hry. Je to obdivuhodný člověk, je mu 87 let a je mi opravdu velice blízký.
Kdy se můžeme těšit na vaši další knihu Za zády slavných?
Křest máme naplánovaný na 30. září příštího roku.
Besedu moderovala: Sandra Procházková
