JUDr. PhDr. Miloslav Stingl je český cestovatel, etnograf a spisovatel, který osobně poznal řadu domorodých kultur a zpracoval své zážitky v četných knihách. Je čestným náčelníkem indiánského kmene Kikapú. Narodil se v Bílině, dlouhý čas žil v Karlových Varech, které považuje za svůj domov, a od roku 1980 žije v Praze. Pracoval v Akademii věd, kde odpovídal za výzkum mimoevropských národů, jejich kultur a umění. Po celý život konal Miloslav Stingl rozsáhlé cesty a expedice, během nichž navštívil 151 zemí ve všech kontinentech. Jeho hlavní zájem patří obyvatelům navštívených zemí, například Mayům, Polynésanům, australským Aborigenům, Inuitům, atd. Dokáže komunikovat nebo se částečně domluví 17 jazyky. Během svých cest strávil v zahraničí 19 roků. Při svých pobytech působil také na zahraničních univerzitách a vědeckých ústavech, např. v R. I. S. M. v New Yorku.
Od nejranějšího mládí se věnuje literatuře. Ve své spisovatelské činnosti využívá i poznatků získaných při svých zahraničních cestách a při své vědecké činnosti. Napsal 41 knih, které vyšly ve 239 vydáních v úhrnném nákladu 16 miliónu 919 tisíc výtisků. V cizině pak tvoří i knihy představující a propagující jeho vlast. Napsal a zveřejnil například knihu o západočeských lázeňských městech, o Praze a rovněž knihu "Čechy". Rovněž byl vyzván, aby Českou republiku představil v rozsáhlém reprezentativním díle „Co je v Evropě nejkrásnější“. Napsal několik povídek a filmových scénářů pro celovečerní filmy, např. "Eržika se vdává" nebo "Cizí peníze", které zatím nebyly realizovány. Pro Český rozhlas připravil celou řadu děl, mimo jiné upravil a zpracoval jedinou zachovanou předkolumbovskou divadelní hru "Ollanta".
Váš velký přítel Erich von Däniken vidí Peru trochu jinak než Vy. V čem se vlastně shodnete?
Erich von Däniken byl jednu dobu v České republice nejčtenější spisovatel. Jeho kniha Vzpomínky na budoucnost vyšla v nákladu 480 tisíc výtisků. My jsme velcí kamarádi a obecně se ví, že věří v mimozemskou civilizaci, já moc ne.
Jak se vám cestovalo s Erichem von Dänikenem?
My jsme vždycky cestovali ve třech. On cítí sympatie k lidem stejného pohlaví, kdežto mně se líbí příslušnice jiného pohlaví a ani komunisté mi to nezakázali. On se věnoval svému kamarádovi a já svým výzkumům. Za mé poznatky mi i někdy zaplatili, kdežto jemu ne.
Vy jste byl hodně spojován s koncem světa roku 2012. Můžete nám k tomu něco říci?
Ono to byla velká aféra, byl to špatný výklad mayského kalendáře. Mayové, kteří byli výborní matematici a v roce 2012 končil jeden mayský cyklus, ale nebyl konec světa. Nezasvěcení si to vysvětlovali jako konec světa.
Domníváte se, že ještě dnes je na Nové Guinei praktikován kanibalismus?
Nemám pro to důkazy, ale myslím si, že ano.
Měl jste možnost potkat se s dalajlámou. Jak probíhalo to vaše setkání?
Setkání s dalajlámou bylo jedno z nejpozoruhodnějších událostí mého života. Asi před čtyřiceti lety mě pozvali do Indie a za to, že jsem tam dělal přednášky, jsem mohl cestovat po Indii. Takže jsem jel také do místa, kde žil dalajláma v exilu, bylo to v severní části Indie. Tam jsem skutečně bez pozvání přijel. dalajláma byl velice přívětivý, ale taky byl i hodně překvapený.
Na jaké zajímavé rituály jste narazil na svých cestách?
Každé etnikum má zvláštní rituály. Pro mě byl velice zajímavý rituál oživování mrtvých lidí, který jsem viděl na Haiti.
Jak na vás působila Kuba, o které jste napsal opravdu mimořádnou knihu?
Já jsem byl na Kubě několikrát skoro jako turista. Později jsem se tam zabýval náboženstvím a rovněž jsem byl přesvědčen, že zde musí být nějaké pozůstatky původního etnika. Uskutečnili jsme výpravu a skutečně jsme zde původní etnikum našli. Nám se povedlo najít ve 20. století doposud neznámý kmen na Kubě. To považuji za svůj vědecký úspěch.
Jaký byl váš vztah s pány Hanzelkou a Zikmundem?
Já si myslím, že s panem Zikmundem jsem byl veliký přítel. Oba muže jsem opravdu obdivoval a stále si jich vážím. S Mirkem si čas od času zavoláme.
Na výpravy jste vozil stále nové kufry. Jak to vlastně bylo?
Jako každý profesor musím mít nějakou úchylku. Já jsem si z každé cesty dovezl nějaký kufr. Měl jsem jich 280, ale rád bych to dotáhl na 300. Takže kdyby mi někdo chtěl věnovat kufr, tak se nebudu bránit.
Jedna stěna je s kufry, druhá stěna je s knihami. Ke kterým knihám máte nejvřelejší vztah?
Každý člověk má nejraději dítě, které se narodí poslední. Já mám vždycky nejraději knihu, která právě vyšla. Dělá mi radost, že knihy vyšly v 35 jazycích.
Poslední knihu vydali Hanzelka se Zikmundem ze Sumatry. Co jste dělal vy na ostrově Nias?
Nias je etnologický ráj. Já nejsem fotograf, ale podařilo se mi zdokumentovat i jejich architekturu. Jednu celou kapitolu jsem věnoval Niasu. My jezdíme hodně do Indonésie a Nias určitě stojí za návštěvu.
