Miroslav Donutil: Franta Kocourek byl králem historek

Podle svých slov šel Miroslav Donutil studovat herectví na brněnskou JAMU hlavně proto, že tam nemusel studovat matematiku. Daleko spíše v něm však zvítězily rodinné geny. Jeho rodiče byli ochotníky, dědeček pak vynikajícím a nadšeným vypravěčem. Již na studiích hrál Donutil v divadle Husa na provázku, kde pak v letech 1973-1990 odehrál několik skvělých rolí (Balada pro banditu, Bratři Karamazovi, Tótovci, …). Poté se stal členem činohry Národního divadla, kde působil až do roku 2013, a stal se hvězdou první scény.

Oceňován je rovněž jako vynikající vypravěč a dabér. Je např. hlavním dabérem Gérarda Depardieua, Kevina Costnera či Philippa Noireta. Za sebou má bezpočet rolí i jako televizní či rozhlasový herec.
Už čtyři desetiletí žije s manželkou Zuzanou, mají dva syny. Tomáš pracuje jako informatik, mladší Martin je herec.

Petr Čermák
Autor je absolventem Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Společně s novinářskou i vydavatelskou činností na sebe upozornil recenzemi a eseji zejména v oblasti literatury a výtvarného umění. V posledním období se věnuje tvorbě portrétů významných osobností a Čechů, kteří svou zemi proslavili ve světě, a globálních sportovních hvězd.

Vzpomenete si, kdy jste se dozvěděl, že by mohla vzniknout kniha věnovaná vaší osobě?
M. Donutil: Otázka, na kterou odpovídám asi nejčastěji. Bylo to před dvěma roky, kdy za mnou pan Čermák přišel s přáním napsat o mně knihu. Já jsem říkal, že už knihu mám a nakonec dospěl k závěru, že napíše knihu, kdy o mně budou mluvit jiní. Když mi to po necelých dvou letech donesl, tak musím říct, že mě to dojalo, protože všichni, kteří v knize vypovídají, tak o mě mluvili moc pěkně a já si toho vážím.

Další otázku mám pro autora. Vy jste známý jako autor biografií významných osobností. Proč jste zde také zařadil pana Donutila?
P. Čermák: Já myslím, že je to strašně jednoduché. Pan Donutil patří k našim nejlepším hercům.

Jak vznikl koncept knihy? Bylo to již na té úvodní schůzce?
P. Čermák: Já si myslím, že to pan Donutil nechal na mně. Chtěl jsem oslovit nejen osobnosti, ale i obyčejné lidi v místě, kde se narodil, jako studenty DAMU, apod.

Kdo byl největší inspirací pro vaše historky?
M. Donutil: Já myslím, že Franta Kocourek byl králem těchto historek. V květnu o něm vyjde konečně kniha, tak budete mít možnost se o něm něco dozvědět. Druhým takovým byl Zdeněk Pospíšil, režisér divadla Husa na provázku, který mě k tomu inspiroval a říkal mi, abych zkusil one man show. Třetím člověkem byla ředitelka pražské Violy, paní Viklická, která mi dala první příležitost. To jsou tři základní stavební kameny k tomu, abych začal vůbec vyprávět.

V televizi patří mezi nejoblíbenější pořady seriály. Vy jste v celé řadě z nich hrál. Co musí seriál mít, aby vám to stálo za to jej dělat?
M. Donutil: Musí mít dobrou dramatickou linii, musíte vědět, kam vaše postava spěje a znát celkový koncept. V životě bych nevstoupil do těch seriálů, kdy tam v pět ráno přijdete a oni ještě dopisují scénáře. To jsou takové ty seriály k žehlení, do kterých jsem nevstoupil a nikdy nevstoupím.

Dalším pořadem, do kterého jste vstoupil je pořad o cestování, který děláte s panem Jiřím Bartoškou. Jak jste se k tomu dostal?
M. Donutil: To mi jednou zavolali pánové, kteří ten pořad připravovali a ptali se mě, jestli bych to chtěl dělat. Mě to zajímalo, ale chtěl jsem, aby v hlavní roli byla ta země, do které se bude cestovat a ne ten herec, který tam bude vystupovat. Tak se taky stalo. Ptali se, koho bych chtěl za partnera, já jsem navrhl Jirku Bartošku a nakonec jsme se všichni domluvili.

Zmínil jste, že vás fanoušci oslovují na ulici. Překvapil vás nějaký dotaz či reakce vašeho fanouška?
M. Donutil: Tak ty reakce jsou různorodé. Je pěkné, když za vámi přijde nějaký kluk a řekne: „Pane Donutil, vy jste můj velký fanoušek“. Občas ta nervozita sehraje svou roli. Šel jsem po Bratislavě, díval jsem se do výlohy a viděl jsem, že za mnou stojí pět lidí. Říkal jsem si, co asi sledují, když tam nic zajímavého nebylo, popošel jsem dál a najednou za mnou bylo patnáct lidí. Když jsem se otočil, tak mi ten chlápek, co stál v čele, říká: „Ano, jste to vy. Nebyli jsme si jistí, jestli to jste vy. Je to tak nádherné vás následovat, kde půjdete“. Tak jsem šel s patnácti lidmi po městě a pak jsem je všechny pozval na kafe. Takže někdy je to krásné.

Diváci si často představují, že herci berou závratné platy. Vy jste hrál velmi úspěšnou roli ve Sluhovi dvou pánů, zbohatl jste na tom?
M. Donutil: To jsem se nabalil teda. Tyto představy jsou živeny bulvárem. Plat v divadle není vůbec závratný, je to třeba 25 tisíc. Když jsem si to podělil počtem představení, tak to vyšlo asi na 370 Kč za představení.

Besedu moderovala: Sandra Procházková