Osvědčené songy v překvapivém balení. Pokračování reediční řady alb Vladimíra Mišíka dospělo ke čtyřce. A s ní přišla poměrně razantní proměna aranžérské prezentace jeho písniček.

V roce 1987 už i naši muzikanti vlastnili potřebné nástroje a přístroje, zvládli na nich vymyslet do té doby nečekaná kouzla a studiové nahrávací postupy daly šanci na kvalitní záznam. Na spolehlivě silných melodiích, kvalitě textů a jedinečném zpívání se nezměnilo nic, písním se dostalo elektronického kabátu módního střihu, včetně instrumentálních předeher a spojováků. Klávesy a bicí vykazují významnou počítačovou podporu, srovnatelnou třeba se synth fantaziemi Thomase Dolbyho (Doteky) a rytmickou úderností Petera Gabriela (Návštěvní den). Občas je Mišíkův zpěv spíše součástí pestrého celku (Nezapomeň či Noční můra), jindy to mohutně funky šlape (Možná), rozhodně se nikdy neztratí typický sound ETC… s houslemi či violoncellem (třeba Pochod adolescentů), ani vždy hutně rocková kytara. Využitý hospodský ruch s výkřikem „Pivo!“ pak spolehlivě ukotvuje zvukovou modernu do českého prostředí. Okouzlení drum computery časem pominulo, sada osmi zajímavých songů v podání šesti luxusních muzikantů (pp. Hrubý, Nejezchleba, Skoumal, Kubeš, Kulhánek a Skala) v plném posluchačském zdraví vydržela dodnes.

Objevný nový remastering ze studia SONO, zakázanou titulkou doplněný obal Karla Halouna, čtvrtý díl ohlížení za znamenitou minulostí Vladimíra Mišíka.