Martina Vajgla známe jako sympatického muže a muzikanta, za bicí soupravou prospívajícího řadě kapel, včetně třeba Vltavy, Čechomoru a již deset let Olympiku. Málo se však ví, že ovládá i další nástroje, skládá písničky a sám si je zpívá. To vše bez chomoutu sólového ega a prosazování se za každou cenu. Před pěti lety nenápadně vydal albový debut, letos si – k blížící se padesátce – s novým autorským repertoárem dopřál jeho pokračování. Celkem 10 písní ho představuje v poprockové poloze, kam se vejdou ráznější kytarovky, skorofolkovky, rytmické experimenty i popíkové hity typu klipového Jedu autem. Stejně sympaticky nepředstírané jsou také texty, přibližující Martinův náhled na rozličné nástrahy života. Album si z větší části nahrál sám, ale uslyšíte tu třeba kytaristy Norbiho Kovácse a Ondřeje Pátka, vydatně pomohly zpěvačky Tereza Chovítová a Hana Kostelecká, do sborů přispěl i jeho olympický kolega Pavel Březina. Točeno v domácím studiu Pod malinami, masterováno Pavlem Karlíkem v Sonu. V podobě třemi sty kusy limitovaného vinylu a CD je to vlastní dárek ke kulatým narozeninám a příjemný vzkaz fanouškům, oceňujícím přirozenou melodičnost písniček, nepatetickou civilnost textů i zpívání a přitažlivou stylovou pestrost.