Příběh Deníku z Guantánama začíná v roce 2000 a svůj konec nenachází ani v současnosti. Stále pokračuje a zadržený Mohamedou Ould Slahi bojuje za svoji nevinu proti Spojeným státům Americkým.Mnoho let strávil Mohamedou Ould Slahi v Německu a krátce i v Kanadě, kde studoval a pracoval. Po 12 letech, tedy v roce 2000 se rozhodl vrátit do rodné Mauritánie, což se mu stalo osudným. Zadrželi ho senegalští policisté a následně i mauritánské úřady, kde začal kolotoč výslechů agenty americké FBI.
Od této chvíle se snaží USA spojit Slahiho s tzv. Spiknutím milénia, případně s útoky z 11. září 2001 nebo s čímkoliv jiným. Jsou si totiž jistí, že jde o opravdu důležitého teroristu. A to i přesto, že kladně absolvoval detektor lži a zvládl stovky, ne-li tisíce hodin mučení.
Slahi přiznává účast v organizaci Al-Kaida, ale pouze v krátkém čase mezi roky 1991-1992, kdy za určité podpory USA bojovali v Afgánistánu proti komunismu. Jakmile se Al-Kaida začala přetvářet v teroristické hnuté, Slahi z ní vystoupil. Podle agentů z FBI však byl náborářem nových teroristů. Spousta nešťastných náhod a špatně vyložených situací hraje do dnes policii do kapsy.
V únoru 2000 byl Slahi propuštěn a zproštěn viny, ale v září 2001 jej znovu zadržují mauritánské úřady a je opět vyslýchán agenty FBI v souvislosti se Spiknutím milénia. To stejné se opakuje v listopadu stejného roku, kdy jej mauritánská policie vyzývá, aby se dostavil k dalšímu výslechu. Slahi dobrovolně na stanici přijede, načež začne boj o jeho svobodu.
Protizákonně je Slahi odvezen CIA z Mauritánie do Jordánská, kde je více než sedm měsíců zadržován a vyslýchán zpravodajskou službou. Po této době je převezen na americkou leteckou základnu v afghánském Bagramu a dále po dvou týdnech definitivně převezen do Guantánama. Po prvních třech letech soužití s dalšími vězni, po vyslechnutí mnoha příběhů, po nespočtu výslechů agentů různých národností, nelidském zacházení, samotce i brutálním týrání napíše Slahi tento deník. Deník, který dalších sedm let bojuje za svoje zveřejnění. Stane se tak až po řádné cenzuře USA a důsledné práci právních zástupců Slahiho.
I tak se nám ale poštěstilo a dnes si můžeme tento věrohodný příběh a popis každodenního zacházení v internačním táboře v kubánském zálivu Guantánamo, Mohamedoua Ould Slahiho přečíst. Dodnes proti němu Spojené státy nevznesly žádné obvinění, v roce 2010 nařídil federální soudce jeho propuštění, ale americká vláda se postarala o to, aby byl dále vězněn.
V knize se tak můžete setkat s muslimem vyznávajícího Alláha, s člověkem inteligentním, znajícím 4 světové jazyky, s člověkem milujícím čtení knížek a práci s elektronikou. Příběh tak není atakováním Spojených států a jejich zacházením s ní, ale holým konstatováním toho, co se mu za určitou dobu věznění událo. Je přísný a zároveň laskavý, dokáže se nad všechny situace povznést a dodat svému vyprávění i špetku humoru a to přesto, kolik fyzického i psychického příkoří mu bylo „naděleno“.
Dal klimatizaci na minimum, abych začal mrznout. Tahle metoda se používala v táboře přinejmenším od srpna 2002. Viděl jsem lidi, kteří v mrazivé místnosti trávili den za dnem; seznam už byl tou dobou dlouhý. Následky chladné místnosti, jsou zničující, ale projevují se až v pozdějším věku, protože nějaký čas trvá, než se kostmi proderou na povrch. Mučící oddíl byl natolik dobře vycvičený, že jeho členové páchali téměř dokonalé zločiny, aniž by zanechali nějaké viditelné důkazy. Nic nebylo ponechané náhodě. Bili na předem daná místa. Využívali strašlivé metody, jejichž následky se objevují až po delší době. Vyšetřovatelé stáhli klimatizaci, jak jen to šlo, ve snaze dosáhnout 0°, ale klimatizační jednotky nejsou na zabíjení pochopitelně stavěné, takže v dobře izolované místnosti se klimatizace dokázala dostat na nějakých 49 °F, což je, pokud vás zajímá matematika stejně jako mě, 9,4 °C – jiným slovy moc, moc zima, a to zejména pro někoho, kdo tam musel vydržet více než dvanáct hodin, neměl spodní prádlo, jenom tenkou vězeňskou uniformu, a navíc pochází z teplých zemí.
Tento úryvek z knížky není ani zdaleka tím nejhorším co se Slahimu přihodilo. Kniha tedy není vhodná pro slabší povahy, ale mělo by si ji přečíst co nejvíce lidí, aby nahlédli za oponu jednání Spojených států. Jen do května 2011 bylo z Guantánama propuštěno okolo 600 zadržovaných údajných teroristů, na většinu z nich nebylo vzneseno žádné obvinění a ani neproběhlo jakékoliv přezkoumání, zda byli jedinci oprávněně drženi jako nepřátelští bojovníci.
Od roku 2009 bojuje americký prezident Barack Obama za uzavření kontroverzní věznice na kubánské základně Guantánamo, což se od poloviny letošního roku začíná zdát jako reálný plán. Doposud však plně neuspěl. Údajně by se tak mělo stát do konce roku 2016. A nám nezbývá než věřit, že se Mohamedou Ould Slahi i další vězni co nejdříve dočkají spravedlivého soudu.
Autor: Jana Čechová
