udělat další chybu. Požádala o práci v agentuře toho kravaťáka, s kterým má dceru. Je, doufám jasné, že on o tom nemá ani tušení? Román Moje (tak trochu) utajené dítě Penelope Bloom má příběh, který vás fakt bude bavit číst.„Jo, pořád je neskutečně nádherný s ledovým pohledem, který říká „potřebuju mít ten fax na stole. Hned vedle tvých rukou.“ Pořád si myslí, že by se svět před ním měl sklonit a líbat mu nohy.
To se nestane, šéfíku. Nepokleknu. Neomluvím se. A rozhodně ti neřeknu pravdu o naší dceři. Ani kdybys vyměnil ten zásobník na led, kterým maskuješ svoje srdce.“
Příběh vypráví oba hlavní hrdinové, což je skvělé, protože máte možnost vidět všechno jak z ženského, tak i z mužského pohledu. Chelsea je drzá, tvrdohlavá, všechno si řeší po svém a svého kravaťáka má chuť popichovat. On se sice tváří, jako že nechápe, proč se před ním neplazí, stejně jako celý zbytek světa, ale vlastně ho to baví a tím pádem to mezi nimi jiskří a příběh má spád.
Moje (tak trochu) utajené dítě je osvěžující románek pro ženy, plný humoru, romantiky, vtipných situací a samozřejmě nechybí ani erotické scény. Nehraje si na nic víc, než je – kniha, kterou si vychutnáte ke skleničce Prosecca a slupnete ji jedna dvě. A přesně taková má být. Příběhy jako je tento jsou skvělou odpočinkovou četbou, které vám zlepší náladu. Někdy člověk potřebuje změnu, nic moc neřešit a jen si číst a bavit se, ne? A přesně o tom to je.
-ice-
