Autor nahlíží z komparatistického hlediska na poválečný vývoj německé, polské, české a slovenské historiografie. Hlavním cílem, jejž si vytyčil, je ukázat místo a roli široce chápané historiosofické národní tradice v proměnách historických věd zemí středovýchodní Evropy, které označujeme jako proces stalinizace či sovětizace. Novátorství tohoto přístupu spočívá v zavržení teze o diskontinuitě a v hledání kontinuity, tedy v objevování známek spojitosti myšlení o minulosti. Nový pohled se projevuje i zaměřením pozornosti spíše na vazby „horizontální“, tedy na vztahy mezi jednotlivými historiografiemi, než na vazby „vertikální“, čili na vztah každé z nich k modelové sovětské historiografii. Kromě polštiny vyšla kniha také v němčině a angličtině.