Básnická sbírka Napětí něžného třesku vznikala až na několik výjimek v průběhu loňského roku. Autorka mnohé své básně pojala jako svého druhu dopisy milovanému člověku. A i v básních, obracejících se k přírodě, je slyšet podtón mezilidských vztahů.
Básně se nevyhýbají erotickému jiskření, v mnohých zaznívá zklamání, pocit osamění, touha po blízkosti, jsou kladeny existenciální otázky, mnohdy směřující k Bohu.
Hluboká láska k člověku, palčivá vášeň, bolest z osamění, to je motto básnické sbírky Napětí něžného třesku. Ve sbírce je v poslední části uvedeno také několik písňových textů.