
V této době, konkrétně v roce 1944 byly do Osvětimi - Birkenau deportovány tři ženy. Měly společné to, že ještě před pár měsíci snily jen o tom, jak se budou starat o svou rodinu a jak budou žít svůj život. Pak taky měly společné to, že jejich sny se rozpadly, stejně jako jejich rodiny a ony se ocitly v transportu do koncentráku. V takovém tom vlaku pro dobytek, kde můžete jen stát a když to nevydržíte a upadnete, tak vás ostatní ušlapou.

V Osvětimi je přivítala beznaděj a smrt ve všech možných podobách. Pak se ocitly v „laskavých rukou“ toho nejvíc obávaného lékaře v celé historii, doktora Mengele. Podařilo se jim přežít první fázi, ale čekala na ně další a mnohem horší.
Palandy v barácích z tenkých prken s mezerami, skrz které šlo vidět ven, ledový vítr, zima a hlad, těžká dřina, strach, útrapy, všudypřítomný zápach smrti, ze kterého se každému zvedá žaludek. A jejich tajemství. Jen jedno tajemství, které se každé z nich, nějakým zázrakem a navzdory prohlídkám, podařilo skrýt. Všechny tři byly těhotné. Ale každá těhotná byla okamžitě zlikvidována, takže jejich jediná šance na přežití spočívala v tom, všechno vydržet a dokázat vše skrýt. To může být docela těžké, když prohlídky probíhaly v rámci nástupu, kde v ledovém vzduchu všechny nahé stály ve frontě a čekaly, jestli jim štěstí či náhoda dovolí přežít další den. Nic víc neměly, jen další den.
Snad to byl zázrak, možná osud, ale jedna Češka, jedna Slovenka a jedna Polka, o kterých vypráví kniha Narodili se, aby přežili, to dokázaly. Je těžko uvěřitelné, že se jim podařilo přežít a zachránit i své děti. Tohle není kniha pro citlivé duše, ale je to příběh o životě se vší syrovostí, krutostí a brutalitou, jaký život umí být.

-ice-