K četbě této knihy mě nepřivedly ani tak obdivné ohlasy, šířící se světem sociálních sítí a pasující jejího čínského autora málem na největšího literárního génia současnosti (před nadšenými recenzemi se naopak mívám na pozoru), jako spíše jeden negativní názor, podle nějž je v Problému tří těles „moc filosofie“. To mě zaujalo, protože pokud něco na vědecko-fantastické literatuře oceňuji a obdivuji, pak právě její filosoficko-sociologický přesah či – konkrétněji řečeno – určité morální poselství, ať už má podobu výstrahy před stále složitější a autonomnější technikou, varování ohledně možného zneužití závratným tempem se rozvíjejících komunikačních systémů, upozorňování na nebezpečí celoplanetární politicko-ekonomické totality či jiných hrozeb, které by mohly v budoucnu lidstvo čekat.
Za degradaci tohoto literárního žánru naopak považuji všechny ty hvězdné války, příšery z vesmíru a katastrofy galaktických rozměrů, s čímž je zejména v posledních letech „vědecko-fantastika“ spojována či dokonce zaměňována. Abych se ale vyjádřil stručně a navýsost osobně – „odkojili“ mě klasikové typu Stanislawa Lema, jehož román K mrakům Magellanovým považuji za „futurologickou bibli“ a rád se k němu dodnes vracím. A pokud jsem za svůj život knih s touto tématikou přečetl žalostně málo, pak tomu nebylo proto, že by mě snad přestaly bavit – důvod spočíval prostě v tom, že knižní trh tuto literaturu nenabízel. Tedy – až do nedávné doby, kdy jsem se díky Michelu Faberovi a jeho Knize nových zvláštních věcí mohl opět pokochat výborně vymyšleným a skvěle napsaným sci-fi románem. A teď tedy Číňan Liou Cch´-sin a Problém tří těles, u nějž považuji za nutné začít poněkud neliterárně...
Přiznejme si, že Čína je (přes své otevírání se světu, k němuž dochází v posledních cca třiceti letech) stále pro většinu z nás zemí tajemnou a záhadnou, což se kupodivu týká i této knihy. V ní jsme totiž od samého počátku stavěni před problematiku ideologických východisek dnešních čínských komunistů, přesněji řečeno toho, co se v této „socialisticko-kapitalistické“ zemi ještě smí a co už nikoli. Jak známo, v Číně jsou masivně porušována lidská práva, ovšem za co konkrétně jsou tamější disidenti trestáni, to je pro mě právě na základě četby Problému tří těles záhadou. Podle toho, co se píše v prvních kapitolách, bych totiž logicky předpokládal, že právě Liou Cch´-sin bude na seznamu nepřátel čínského režimu na jednom z předních míst. Zdrcující kritika tzv. Kulturní revoluce a tím de facto i Mao Ce-tunga, odsuzování brutálních převýchovných metod, jimž byli v této době vystaveni všichni, kdo zaujímali nesprávné ideologické postoje, vysmívání se myšlenkovému primitivismu mladých komunistů a mnoho dalších neortodoxních a dalo by se říct i protistátních pasáží – to všechno pro mne bylo velkým překvapením. Na náměstí Nebeského klidu přece dodnes shlíží Maova gigantická tvář a učení Velkého kormidelníka je přes některé „nemarxistické“ a „revizionistické“ úchylky stále pokládáno za ideový fundament čínských soudruhů. Jinými slovy – za života Mao Ce-tunga by autor Problému tří těles zřejmě neobdržel literární ceny jako dnes, spíše by se ocitl v některém z převýchovných táborů, o nichž píše v úvodu... Vraťme se ale ke knize.
Fyzik Wang Miao je jednoho dne nečekaně kontaktován čtyřmi neznámými muži a vzápětí se ocitá v jakési podivné centrále, kde je požádán o spolupráci v jisté naléhavé, ovšem nijak blíže nespecifikované záležitosti. Jediné, co se dozvídá či spíše vytuší z rozhovoru s přítomnými vysokými vojenskými představiteli je to, že nejen Čína, ale celá planeta se ocitla ve smrtelném nebezpečí, které podle všeho přichází z vesmíru a projevuje se podivnými úmrtími, resp. sebevraždami předních světových vědců, sdružených v organizaci s názvem Hranice poznání. Wang Miao je požádán, aby se stal jejím členem a zkusil vypátrat, co za tím vším stojí. Protože některé z mrtvých osobně znal a má tedy sám zájem na tom, aby objasnil jejich záhadnou smrt, profesor nabídku přijímá, což ovšem bezprostředně poté přináší do jeho života náhlý a naprosto nekontrolovatelný zvrat. Mimo jiné se zapojuje do počítačové hry, v níž většina účastníků vidí jen virtuální zábavu, Wang Miao však postupně dochází k přesvědčení, že kdosi neznámý do ní zašifroval hrozivé poselství, přičemž stopy vedou až do dávných sedmdesátých let dvacátého století, kdy v jeho vlasti probíhala Kulturní revoluce...
Musím s jistým překvapením konstatovat, že se můj názor na román Problém tří těles během četby určitým způsobem vyvíjel a několikrát jsem jej revidoval, po přečtení však klady jednoznačně převážily nad zápory. Moje rozpaky spočívaly především v popisu zmíněné hry, která mi chvílemi připadala až příliš fantaskní a nezapadající do kontextu příběhu. Jinak však Liou Cch´-sin odvedl skvělou práci, v níž nejen prokázal perfektní obeznámenost s nejnovějšími fyzikálními teoriemi a objevy, ale i filosofickou erudovanost. Asi to nedokáži přesně posoudit, ale zdá se mi, že nápad, na němž svůj román vystavěl, je veskrze originální – destrukční síly se nenachází v kosmickém prostoru, ale kdesi mimo něj a samotný vesmír je jimi „používán“ jako nástroj, sloužící tajemnému účelu. Ještě dodám, že Liou Cch´-sin je mistrem ve vykreslování psychologických charakteristik postav – např. s policistou Ta Š´ a jeho svéráznými myšlenkovými pochody si čtenář užije i nemálo legrace.
Kniha Problém tří těles je prvním dílem trilogie, takže již nyní se těším na pokračování, které nakladatelství Host avizuje na podzim letošního roku, resp. na léto 2018. Pokud si čínský spisovatel i nadále udrží svůj vysoký literární standard, určitě nebude mít ani v České republice nouzi o příznivce a obdivovatele!
Autor: Jan Hofírek
Správa cookies
Webové stránky používají k poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklam soubory cookie. Využíváním našich služeb souhlasíte s používáním cookies.
