Příběh Vladimíra Malého je klasickou ukázkou zločince, který unikal spravedlnosti díky poválečným zmatkům a přizpůsobení poměrům po Únoru 1948. Gymnaziální profesor a konfident SD Malý při poválečném zametání stop vlastních provinění zavraždil sedm lidských bytostí – dvě ženy a pět malých dětí –, a zařadil se tak mezi největší masové vrahy české kriminalistiky. K největším paradoxům jeho života patří fakt, že za tyto vraždy byl souzen až celých šest let po činu a díky spolupráci s StB si za ně odseděl pouhých jedenáct let. Kniha kromě Malého popisuje několik dalších velmi podobných jihočeských případů a přináší také dosud nepublikované prameny k poválečnému násilí v Českých Budějovicích.