Povězte nám nejdřív něco o sobě. Už nyní máte za sebou spoustu úspěšných publikací, např. Zrození metropole. Jak jste se dostal k fotografování? Byl to odjakživa vás sen?
Profesně jsem nyní odborným asistentemna Institutu tvůrčí fotografie FPF Slezské univerzity v Opavě. Ještě během studia na této škole bylo opravdu mým snem jednou vydat nějakou knihu. To se podařilo už v roce 2015. Dnes jsem autorem nebo spoluautorem celkem 11 publikací. Řadu z nich doprovázím vlastními fotografiemi. Fotografuji od svých patnácti let, kdy jsem si pořídil první fotoaparát. Fotografii jsem pak šel studovat na Střední uměleckou školu v Ostravě a následně na Institut tvůrčí fotografie do Opavy.
Objektivem zachycujete místa, která se mnohým lidem zdají ošklivá, ale pro vás jsou svým způsobem krásná právě pro svou ošklivost. Co vás na nich ještě fascinuje?
Přitahují mě místa a motivy, které zanikají, mění se. Vytrácí se tím genius loci nejen toho konkrétního objektu, ale současně původní identita jeho okolí i města nebo obce. Myslím si, že mnohdy litujeme zániku něčeho teprve v okamžiku, kdy ta proměna, demolice apod. již proběhne. Fotografie je pro mě prostředkem, jak taková místa zachovat aspoň v tom obraze. Přibývá lidí, kteří mají o mizející motivy a zdánlivě ošklivá místa zájem.
Jak dlouho jste pracoval na vzniku fotografického alba Vzhůru do dolů!?
Téma uhelného hornictví na Ostravsku a Karvinsku jsem začal fotografovat od maturity v roce 2011. Pečlivě a systematicky jsem procházel Ostravu a později i okres Karviná. Tím vlastně vznikal soubor, použitý pak do té knihy Vzhůru do dolů! Na konci roku 2022 jsem začal vybírat historické fotografie a nejintenzivněji jsem na knize pracoval v roce 2023. V září toho roku pak byla vydána.
Jak probíhá sbírání dokumentů a fotografií do knih, které sahají daleko do historie? Co všechno vaše práce obnáší?
Mám radost z toho, že se daří spolupracovat s různými sbírkotvornými institucemi – Archivem města Ostravy, Ostravským muzeem, Zemským archivem v Opavě, Archivem Diamo apod. Pak nesmírně vděčím svému kamarádovi Zdeňku Wludykovi a jeho soukromé sbírce pohlednic a fotografií. Mým základním požadavkem při selekci fotografií je obrazová kvalita – nejen hodnota obsahu, ale i vysoká řemeslná úroveň, vypovídající schopnost snímku apod. V prvním kroku se tedy vybere větší množství materiálu, který se postupně redukuje. Poslední kniha Vzhůru do dolů! je ale poměrně obsáhlá – čítá přes 450 fotografií.
Znáte osobně někoho, např. z rodiny nebo z přátel, kdo má zkušenosti s prací v dolech, a mohl vám o ní vyprávět?
V rodině jsme měli jednoho havíře. S ním ani s jinými horníky jsem se ale do rozhovorů nepouštěl. Kniha je koncipována jako obrazová. Texty k fotografiím jsem čerpal z odborné literatury.
Dokážete jmenovat jednu fotografii z knihy Vzhůru do dolů!, která se vám pocitově, jak se říká, vryla pod kůži?
Ano, na dvoustraně 164–165 je trojice fotografií horníků pracujících ve velmi nízkých slojích. Snímky reflektují nesmírně náročnou práci horníka, kdy uhlí dobývali často vleže, ve stejné pozici jej odhazovali, pracovali s těžkými sbíječkami apod. Pro mě je to něco naprosto neuvěřitelného a hluboce se takové práci klaním.
Plánujete i do budoucna zůstat u témat Ostravsko, Karvinsko, Bruntálsko…? Máte už rozpracovaný nějaký další projekt?
V hlavě mám ještě několik projektů regionálního charakteru. Nějaký materiál mám ještě na Ostravu, o níž jsem udělal už dvě fotografické knihy. Nerad bych dopředu prozrazoval téma chystané knihy, ale zůstane ve zdejším regionu.
Když se řekne Ostravsko, jaké slovo se vám v souvislosti s tímto regionem vybaví jako první?
Velmi obecně „posun“. Tvář města a jeho okolí se za desítky let velmi proměnila. Dříve průmyslová oblast se musela v posledních desetiletích transformovat. Nyní vnímám Ostravu jako město kultury, lehkého průmyslu a příjemného života.
Co děláte, když zrovna nefotíte?
Bohužel právě fotografování zaplňuje jen zlomek mého času. Mnohem více sedím poslední dobou u počítače, kde pracuji nejen na těch hezkých, ale i nutných věcech. Tak jako každý. Fotografování je pro mě práce i zábava a relax. Dále mám rád lehkou turistiku nebo četbu.
Jak je to s fotografickým dědictvím ostravského regionu?
Máme významné sbírkotvorné instituce jako Zemský archiv v Opavě, Archiv města Ostravy, Ostravské muzeum, podnikové archivy a řadu dalších. Bohužel velké množství fotografií se nedochovalo nebo leží právě v podnikových archivech a nejsou digitalizovány. Například mnohé dokumentární videozáznamy podlehly v archivech povodním v roce 1997, také fotoarchiv Ostravského večerníku obsahující dokumentaci desítek let každodenního života města Ostravy se nepodařilo dohledat. Takhle by se dalo pokračovat dále… Velký význam mají soukromé sbírky fotografií a pohlednic a zejména jejich majitelé, kteří je publikují nebo pro publikování poskytují.
Existuje několik webových stránek zaměřených na obrazovou reflexi starých časů v daném regionu. Kromě toho v posledních letech roste ediční činnost fotografických knih čerpajících z archivních fotografií. Velmi široká komunita pamětníků a nostalgiků sleduje několik zájmových skupin na sociální síti Facebook, kde kolují tisíce historických snímků. Zájem starších i mladších generací o staré fotografie je obrovský. Jsou vzpomínkou pro ty, co minulá desetiletí pamatují a poučením pro později narozené, kteří mají k regionu silné vazby a chtějí se o jeho historii něco dozvědět.
Text: Markéta Bolfová
Foto: archiv Ondřeje Durzcaka
Správa cookies
Webové stránky používají k poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklam soubory cookie. Využíváním našich služeb souhlasíte s používáním cookies.
