Kdo už zná Katie Maguirovou, ten ví, že obvykle musí řešit více věcí najednou a vždycky je to dvakrát tolik, než člověku připadá, že jde vůbec zvládnout. Mrtví a pohřešovaní policajti, zločinci, rostoucí nedůvěra na policejním oddělení, kde už nikdo neví, komu může věřit. Příběh začíná rovnou hezky od podlahy, až se člověku tají dech.
Píseň mrtvých je tvrdý a drsný příběh o zradě, pomstě a nedůvěře k vlastním lidem, protože dokud se nepodaří rozmotat celé klubko záhad, nebude jasné, komu věřit a komu v žádném případě ne. Katie právě začíná řešit případ, když ji zaskočí zpráva o muži bez hlavy, který byl nalezen na místním hřbitově. Tělo se podaří identifikovat, a tak se přijde na to, že jde o strážníka irské Gardy. Měl svědčit v komplikovaném soudním procesu, který vyšetřoval případy korupce v řadách policistů. Tělo na hřbitově mělo do pahýlu krku zaraženou irskou flétnu jako varování pro všechny další, kteří by chtěli jít svědčit. Katie je pevně rozhodnutá tomu všemu přijít na kloub, obzvlášť když je tu zjevně někdo, kdo se zaměřil na policisty. Bohužel to nebude jen o jednom mrtvém svědkovi, ale přibyde další. Způsob vraždy je stejný, včetně umístění flétny a ona je přesvědčená, že jde o vzorec. Oba dva mrtví policisté byli informátory a měli svědčit proti svým kolegům. Zbývají ještě další tři a ti jsou pro jistotu umístěni do ochranné vazby. To ovšem neznamená, že jsou úplně v bezpečí. Vrahem totiž může být kdokoliv. Katie pracuje se vším, co má, a snaží se být aspoň o krok napřed před neodbytnými novináři, kteří se jí pletou pod nohy na každém kroku. Případ pochopitelně vzbudil pozornost široké veřejnosti a tím se na ni soustředil i zájem nadřízených. Ti si nejsou úplně jistí, jestli to má být právě žena, kdo vyřeší případ takového kalibru. Kromě toho nemá právě jednoduchý osobní život a takový tlak v práci novým vztahům příliš neprospívá.
Píseň mrtvých je výborně napsaná krimi, na níž je znát, že autor má určitou slabost pro hororovou literaturu. Příběh se odehrává v Irsku, ale od představy zelených palouků a skřítků má opravdu hodně daleko. Katie udělala od prvního dílu série obrovské množství práce, pořád se vyvíjí a tím, jak řeší tolik věcí najednou, se mění a dál roste. Knihu můžete číst, i když předchozí díly neznáte, ale samozřejmě je lepší znát všechny souvislosti, na které se v ději tu a tam odkazuje. Příběh se dobře čte a stále se stupňující napětí je zárukou, že se člověku nebude chtít přestat číst. Doporučuji.
-ice-
Správa cookies
Webové stránky používají k poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklam soubory cookie. Využíváním našich služeb souhlasíte s používáním cookies.