Dvoudílná publikace „Plötzensee. Smrt v Berlíně“ představuje výsledek dlouholeté badatelské spolupráce vynikajícího českého historika Jana B. Uhlíře s berlínským Památníkem německého odboje. Jejím cílem je přiblížit osudy 612 občanů Československa, jejichž životy vyhasly v letech 1940–1945 na tomto centrálním popravišti Třetí říše. Oběti nacistického justičního teroru z Čech, Moravy a Sudet, které byly souzeny, odsouzeny a popraveny na území Německa za hrdelní zločiny (velezrada, zemězrada, resp. jejich příprava, nadržování nepříteli) stojí doposud ve stínu obětí koncentračních táborů.
Uhlířova kniha nyní splácí letitý dluh české historiografie – přední reprezentanti domácího odboje tak konečně přestanou představovat anonymní položky seznamu ztrát na životech. Vzhledem k bohatosti archivních materiálů (v drtivé většině případů německé provenience), je každý z mrtvých důstojně připomenut stručnou biografií, fotografiemi – a vybranými dokumenty, ať již jde o výslechové protokoly gestapa, vzetí do vazby, obžaloby, rozsudky, žádosti o milost, dopisy na rozloučenou, protokoly o popravě, vyhlášky o popravě či účty za věznění a popravu.
Z hlediska příslušnosti k jednotlivým organizacím domácího odboje v Plötzensee šlo o členy či spolupracovníky Politického ústředí, Zemského národního výboru, Obrany národa, Schmoranzovy skupiny tiskových tajemníků, Obce sokolské v odboji, Petičního výboru Věrni zůstaneme!, skupiny Miloše O. Bondyho, ilegální Komunistické strany Československa, ilegální Komunistické strany Německa, ilegální Komunistické strany Rakouska, Ústředního vedení odboje domácího, Rudé kapely a GRU. U jednotlivců pak šlo o podporu a pomoc válečným zajatcům, popř. parašutistům, poslech zahraničního rozhlasu, distribuci ilegálního tisku (V boj!, Český kurýr, Rudé právo), nedovolené držení zbraně a špionáž. Za „špionáž“ označovalo gestapo činnost německých spolupracovníků československé vojenské rozvědky z doby před vznikem Protektorátu Čechy a Morava. V rámci sociálního rozložení bylo plošně pokryto celé spektrum: od zemědělského dělníka přes vojáky a ministerské úředníky až po vrcholné intelektuály z řad vysokoškolských pedagogů. Světově nejznámějším je nepochybně Julius Fučík, jehož „Reportáž, psaná na oprátce“ byla přeložena do více než devadesáti jazyků.
Kniha „Plötzensee. Smrt v Berlíně“ představuje významný příspěvek k dějinám domácího protinacistického odboje. Vzhledem k závažnosti tématu, způsobu zpracování a rozsahu, jde o dílo zcela unikátní jak v domácím tak v evropském měřítku.