Cestopisy, životopisy, cestopisné životopisy, životopisné cestopisy… co je to vlastně za tvar? Není to tvar ani útvar, jsou to drobné střepiny životů těch, kteří kdesi kdysi žili, a buď ještě zdaleka netušili, že se ocitnou v učebnicích, anebo to už tušili, ale přesto si dovolili žít tak, jak bylo třeba. Bydleli v domech, do kterých ještě nebyla vytesána zlatě jejich jména, chodili po ulicích, které se ještě nejmenovaly po nich, chodili nebo nechodili do kostelů, ve kterých dnes objevujeme stopy jejich vrypů z hodin, které je v životě nudily… Chození po stopách hrdinů českých učebnic je specifická zábava, která každé krajině skýtá další rozměr.