Zygmunt Miłoszewski uzavřel svou oblíbenou detektivní trilogii knihou s názvem Hněv. Varšavský prokurátor se naposledy vrací, aby objasnil jeden velice krutý případ.

Prokurátor Szaski se vrací a to zcela naposled. No mnohým z nás to je určitě velice líto. Polský spisovatel totiž dokázal vytvořit velice zajímavou postavu, která nás během několik let provázela. Přestože příliš nečtu polskou literaturu, v tomto případě jsem tvorbou našich nadšen.

Miłoszewski totiž ve svých knihách jednoznačně dosahuje mezinárodní úrovně srovnatelné se severskou či americkou krimi.

Tentokrát se můžete těšit na velice drsný případ. Takové sežrání kyselinou opravdu není pro slabé povahy. Několikrát se budete moci podívat i za dveře domu, ve kterém se vraždy dějí. Bude se jednat o silný zážitek, jen váš žaludek to nemusí snést. Do případu se tentokrát prolne i prokurátorův osobní život a celá věc se tak pro něj stane značně osobní. To jen znásobí jeho touhu po chycení pachatele.

Protože jsem ještě nepsal žádnou recenzi na některou z jeho knih, dovolte mi pár poznatků k hlavnímu hrdinovi. Ten rozhodně není nějakým nepřemožitelným supermanem a pohodovým panákem. Naopak vám chvílemi může být až nesympatický. Jeho povaha se pohybuje na mezích odměřenosti, veselosti u něj najdete jen poskromnu. Rozhodně se nejedná o nějakého veselého barda. Spíše naopak. A co když ještě dostane podobně laděného kolegu? V tomto případě Edmunda Falka. Ten se ovšem nakonec stane téměř jeho nepřítelem, když na něj podá stížnost kvůli nevyslyšení jedné ženy.

Dalším tématem vedle vražd je totiž domácí násilí. I to sehraje v příběhu velice důležitou roli. I v tomto případě se bude jednat pro mnoho lidí o dost děsivé okamžiky. Pro mě nejzajímavější scéna se odehrává právě po jednom útoku na mladou maminku. Uvidíte jí z pohledu malého dítěte, které má hlad a marně se snaží získat pomoc své maminky. Autorovi se v ní podařilo ztvárnit pocity dítěte tak přesvědčivě, že jsem opravdu žasnul.

Každá kapitola začíná dnem, kdy se dané události odehrávají. Na začátku se vždy dozvíte nějaké události, které se odehráli. Takové menší zprávy, včetně počasí. Pro někoho možná zbytečná věc, pro mě zajímavé ozvláštnění celého vyprávění.

Ještě se na chvíli zastavím u samotného prostředí. Čtenář se ocitá v Polsku, což je přecijenom o něco méně tradiční než některá ze severských zemí. Občas v knize najdeme zmínky o tom, že se nejedná o tak úžasnou zemi. Přesto má určitě své osobní kouzlo a i zde najdeme mnoho krásných koutů. Popisy jednotlivých lokalit jsou rovněž realistické a posouvají lidi blíže k ději.

Hněv dokonale zapadá do trilogie Zygmunta Miłoszewskiho a oznamuje její konec. Bude nám velice chybět, protože se jednalo o opravdu kvalitní četbu. Dokazuje to i poslední díl, kterému nechybí čtivost, napětí a překvapivé vyvrcholení. Takže děkujeme za prokurátora Szaskiho, polský mistře spisovateli.

Autor: Lukáš Loužecký