Sport se stal synonymem mnohého. Vrcholový sport v dnešní podobě znamená extrémní zatížení jak fyzického těla, tak lidské psýché. Pohled na sportovce je však často omezen pouze znalostmi anatomie a fyziologie a většina současných trenérů pracuje převážně v intencích známého a ověřeného. Soustřeďují především na fyzické–buněčné tělo a hledají nejrůznější možnosti, jak posílit buňky a zdokonalit jejich činnost. Proto dosud převládají technokratické způsoby vedení hráčů s akcentem na zátěžový trénink a dovednost.