Román Vířící bludiště se pohybuje nejen na pomezí poezie a prózy, ale také historické fikce a čisté lyriky. Ústřední postavou je anglický básník John Clare, lyrik anglického venkova a přírody, jemuž se plného ocenění dostalo až v 2. polovině 20. století. Do jeho skutečného života i do jeho románového příběhu ostře zasáhl Matthew Allen, svého času též provozovatel útulku pro choromyslné, v jehož péči se Clare ocitl. Zvláštním protějškem Clarovy básnické a životní dráhy je Alfred Tennyson, v příběhu zachycený na počátku své kariéry. Ten se v blízkosti Allenova útulku ocitne (opět ve shodě se skutečností) díky těžkomyslnosti svého bratra Septima a setkání s lékařem-samoukem jej posléze přiměje investovat do jeho smělého podnikatelského plánu. Foulds přechází od příběhu k básni a jeho kniha především ztvárňuje atmosféru, život nitra, nejasná očekávání, protiklad volnosti a sevření. Text je teskným ohlédnutím za onou krajinou kolem nás a v nás, jež byla moderní dobou spoutána a ubita.