Manželský pakt je první knihou Michelle Richmondové přeloženou do češtiny, takže mne celkem pochopitelně zajímalo, zda pověst brilantní tvůrkyně psychothrillerových bestsellerů, která tuto americkou spisovatelku předcházela z druhé strany Atlantiku, odpovídá skutečnosti a není jen reklamní bublinou. S potěšením mohu konstatovat, že superlativy literárních kritiků tentokrát neklamaly - Manželský pakt je totiž pečlivě promyšleným, psychologicky mistrně zpracovaným a zároveň zcela uvěřitelným příběhem na dnes poměrně aktuální téma, jímž je promyšlené manipulování s lidskou psychikou, resp. ovlivňování životů často nic netušících obětí za účelem ovládnutí jejich vůle a paralyzování schopnosti logického myšlení.
Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají - to říká jedno známé a moudré přísloví, které by se dalo použít i za jakési motto tohoto románu. O jeho pravdivosti se mají takříkajíc na vlastní kůži přesvědčit Alice a Jake, takto čerství novomanželé, kteří vidí svou přítomnost a pochopitelně i budoucnost v těch nejrůžovějších barvách a patrně i proto jsou náchylní věřit, že svět je pohádkovým královstvím lásky a štěstí, v němž jsou obklopeni jen samými dobrými a ušlechtilými bytostmi. Ne, nesmějme se naší dvojici a raději zpytujme vlastní svědomí, zda jsme se smutnými protagonisty zmíněného přísloví nestali někdy i my sami, byť třeba "jen" v roli naivních prosťáčků, kteří skočili na špek šmejdům, propagujícím "úžasné" a "naprosto jedinečné" poznávací zájezdy po vlastech českých a moravských, při nichž si dobrovolně povinně zakoupili ("Takže vy si nic nekoupíte? Pane, jste bez oběda!") sadu kuchyňských hrnců pochybné kvality za peníze víc než nekřesťanské...
Můžeme se tedy divit, že Alice a Jake jsou nadšení, když je před nimi předestřena možnost stát se členy Paktu, v němž se sdružují podobně šťastní manželé a na lákavou nabídku radostně kývnou? Stanovy této s těmi nejlepšími úmysly založené organizace ostatně nezavazují k ničemu, co by snad nějak překračovalo společenské zvyklosti či bylo v rozporu s dobrými mravy. Manželské dvojice prostě touží uchovat si vše krásné, co vzájemné spolužití přináší a přátelské pouto s podobně šťastnými páry jim v tomto bude určitě nápomocno.
Podle mého názoru se americké spisovatelce pomocí jemných psychologických tahů a přesně cílených sond do afektivní stránky lidského duševna velmi zdařile povedlo poodhalit roušku tajemství, zahalující na bázi vědeckých poznatků založenou metodiku manipulativních technik, jimž mohou být z nějakého nekalého důvodu vystaveni vytipovaní jedinci. Zdánlivě iracionální nebezpečí může dříve či později nabýt zcela reálných a konkrétních forem, takže se dá říct, že Manželský pakt je mimo jiné i románem v pozitivním slova smyslu "angažovaným", neboť ukazuje na záludnost zasahování nepovolaných osob do lidského soukromí. A nemusí jít vždy jen o "klasické" sekty, ale třeba i o specificky vyprofilované skupiny (např. facebookové), zaměstnanecké "pospolitosti" ve firmách apod., v nichž je role autoritativního vůdce nahrazena neméně silným tlakem kolektivní jednomyslnosti, z níž není radno jakkoli vybočovat.
Jakkoli je román Manželský pakt literární fikcí, zkušenost, kterou v něm prodělávají Alice a Jake, má univerzální charakter v tom smyslu, že se může týkat každého z nás. Je zřejmé, že bezpečným indikátorem toho, že "tu něco nehraje", je vždy omezování práva na svobodné rozhodování, resp. požadavek slepé víry v absolutní neomylnost ať už vůdce, guru, kouče či jak jinak ještě se všichni ti šarlatáni nechávají titulovat. Není pochyb o tom, že Michelle Richmondová v Manželském paktu mimoděk vkročila i na pečlivě střežené území reklamních a marketingových stratégů, kteří z její knihy asi příliš nadšení nebudou - kdo by ostatně jásal, když jsou potenciálním zákazníkům vyzrazovány triky a "fígle" na jejich oklamání. K tomu, aby se jí podařilo zachovat jednolitost děje, si americká spisovatelka patrně musela navíc osvojit víc než jen základní znalosti z oblasti psychologie, sociologie, práva a možná i psychiatrie. Tady bych se už ale dostával na půdu čisté spekulace, takže raději přejdu k závěrečnému shrnutí.
U psychothrillerů se často setkávám s tím, že obě "ingredience", které má tento literární žánr obsahovat, nejsou "namíchány" rovnoměrně - buď převažuje "psycho" a pak kniha postrádá potřebné napětí, nebo autor své dílo "přethrilleruje", čímž mu sice dodá na akčnosti, ovšem na úkor promyšlené psychologické linky. Domnívám se, že u Manželského paktu jsou obě složky pečlivě vyvážené a tento stav vzájemné rovnováhy z něj dělá psychothriller par excellence.
Autor: Jan Hofírek