Radkin Honzák: „I ženské hrdinky mohou mužům poskytnout návod.”

archiv revue
Je bláhové si myslet, že náš život řídí rozum. Jsou to emoce, co vedou naše kroky a občas s námi i pořádně lomcují. To jsou slova psychiatra Radkina Honzáka, který v rozhovoru s novinářkou Klárou Mandausovou prozrazuje v knize Holky to někdy nemaj lehký mnoho dalších věcí o lásce, zdraví, vztazích, rodinných vzorcích, výchově, morálce, zkrátka o všem, čím každý den žijeme, z čeho se radujeme nebo s čím zápolíme.
V knize najdeme deset příběhů žen, které se v životě dostaly skoro až na samé dno, ale všem se podařilo vydat se na zpáteční cestu. Někdy to tak ovšem není. Proč? Je nějaký předpoklad pro to, které ženě se povede odrazit se ode dna a které ne? Co všechno na to má vliv?
Záleží na mnoha okolnostech, na osobnostních charakteristikách, pomoci z okolí a také na štěstí. V osobnosti máme temperament, ten je vrozený a pochopitelně jinak si počíná sangvinik a jinak melancholik. Dnes je módní Velká pětka, kdy příznivá se jeví extroverze a svědomitost, otevřenost ke světu a vstřícnost a nepříznivý neuroticismus. Nejde ale jen o volní vlastnosti, destruktivně působí deprese, ale i samotný strach snižuje výkonnost. 

I když jsou v názvu knihy „holky“, není určená pouze ženám. Muži ji možná budou číst trochu jinak, přece jen jsou hrdinkami samé ženy. Co tedy kniha ukáže ženám a co naopak mužům?
Navzdory všem snahám přesvědčit veřejnost, že ženy jsou stejné jako muži, platí stále, že máme odlišné vidění, prožívání, rozhodování a jednání, také jsme jinak nastaveni ke stresu. Už jenom skutečnost, že ženy mají třikrát větší řečovou oblast v mozkové kůře, ukazuje na rozdílnost vyjadřování. Muži méně mluví, víc jednají, někdy zbrkle. Ženské hrdinky jim ale také mohou poskytnout návod.

V knize vedete rozhovor s Klárou Mandausovou, která je novinářka a předpokládá se, že otázky bude pokládat ona. Vy si je ale kladete vzájemně. Co že jste zvolili tuto netradiční formu rozhovoru? A jak se vám spolupracovalo?
My jsme se dohodli předem, že to tak provedeme, právě s ohledem na to, že ženský
pohled na řadu věcí je jiný než mužský, a věřím, že nám to vyšlo. Pro mě to byly velice
příjemné rozhovory a jako děti v Montesori škole jsem měl dojem, že si hraju a říkáme
tomu práce a ona to skutečně práce je, spojená s hravou radostí.

Jakou roli v knize hraje Alena Večeřová Procházková?
Alenku jsme poprosili, aby jako aktivně pracující psychoterapeutka okomentovala jednotlivé příběhy právě pod zorným úhlem své klinické zkušenosti, což se, věřím, zdařilo. Každý příběh sám o sobě je nosný, komentář mu ale dodá další rozměr.

Co kluci, taky to podle vás někdy nemaj lehký?
Pro mě a moji generaci byl kultovním autorem v této oblasti Jack London, některými úskalími adolescence nás prováděly Foglarovy knihy, například Boj o první místo, archetyp hrdiny najdeme v řadě současných povídek a románů. Nicméně my, muži, vesměs vždycky víme ze všech nejlíp, jak si počínat, a nenecháme si do toho mluvit nikoho zvenčí. Proto asi také své stresy prožíváme hůř a umíráme o sedm let dřív než holky.

Medailonky autorů

RADKIN HONZÁK (* 1939)
je psychiatr, publicista a vysokoškolský pedagog. Působil v psychiatrické léčebně v Kosmonosech, Psychiatrické nemocnici v Bohnicích, v centrech IKEM a Remedis a jako asistent Ústavu všeobecného lékařství 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Propaguje psychosomatický přístup k pacientům a pravidelně se vyjadřuje k současnému dění ve společnosti. Je autorem několika knih. Rád tráví čas s rodinou v Praze, kde žije, i na chalupě.

KLÁRA MANDAUSOVÁ (* 1968)
je novinářka. Pracovala v deníku MF Dnes, časopise Marianne a v současné době je
editorkou magazínu Nové proměny bydlení a redaktorkou Krásného roku. Vydala několik knih, mimo jiné román Slunečnice, sbírky fejetonů My dokonalé a Holky s voctem a podílela se na knize MUDr. Jana Hnízdila Příběhy obyčejného uzdravení. Žije s dcerou Kristinou střídavě na okraji Prahy a v Rychnově nad Kněžnou, kde bydlí její partner Roman. Ráda lyžuje, chodí po galeriích, loukách, horách a hladí zvířata, obzvlášť svoje dva kocoury.

ALENA VEČEŘOVÁ PROCHÁZKOVÁ (* 1971)
je psychiatr a psychoterapeutka, lektorka vzdělávání v psychoterapii a v psychosomatice a supervizorka. Pracovala v Psychiatrické léčebně v Bohnicích, v psychiatrických ambulancích a v současné době má vlastní praxi. Je spoluautorkou několika učebnic, mimo jiné Diagnostika a terapie duševních poruch nebo První pomoc v psychiatrii, které napsala spolu s Karlem Duškem. Pravidelně přispívá do Psychologie.cz. Má tři děti a s manželem žije v Praze–západ. Miluje hudbu a cestování.

Text: Kateřina Žídková
Foto: Robert Tichý
Nenechte si uniknout zajímavé články!
Informace o nových článcích, soutěžích, knihách a akcích Vám rádi pošleme e-mailem.
Líbí se Vám tento článek? Sdílejte jej s přáteli.

Nejnovější články

Na první pohled mě uchvátila obálka a anotace knihy mi slibovala přesně to, v co jsem doufala. A taky jsem to dostala, dokonce mnohem víc. Žádné takové fantasy jsem ještě nečetla, a to jsem celkem zvyklá na krvavé scény z různých severskýchPro citlivé povahy, kterým vadí násilí a explicita to určitě není. Autorka se s tím opravdu nepáře a pěkně vám to rozpitvá, stejně jako Nita pečlivě pitvá mrtvoly nepřirozených.
V pondělí 16. prosince jsme měli v Domě knihy vzácného hosta. Do Ostravy přijel na besedu MUDr. Tomáš Šebek, který zde představil svou knihu Objektivní nález: Moje nejtěžší mise.
Vyhrajte TraDiář 2025, který je určen pro všechny milovníky tradic, hodí se do každé rodiny – pro maminky, babičky i pro ty, kteří děti nemají. Pro všechny, kteří rádi používají tištěné diáře a chtějí se dozvědět něco víc a pomocí tradic se znovu napojit na přírodu a komunitu lidí kolem sebe. Čeká na 4 výherce!
Prémiový obsah
číst více