Radkin Honzák: Technika nás pohlcuje a ztrácíme komunikační schopnosti

Radkin Honzák (*1939) promoval na Fakultě všeobecného lékařství v Praze. Po čtyřech letech v Psychiatrické léčebně v Kosmonosích nastoupil jako psychiatrický konziliář v tehdejším Ústavu pro výzkum výživy lidu v Krči, posléze integrovaného do IKEM, kde stále pracuje v ambulanci a v transplantačním programu. V souvislosti s ním byl devět let členem etické komise CAHBI ve Štrasburku.

Věnoval se pacientům s gastroenterologickými, kardiovaskulárními a nefrologickými problémy, což ho přivedlo k psychosomatice. Po roce 1989 vedl deset let Oddělení lékařské psychologie, psychoterapie a psychosomatiky 1. LF UK, další dekádu působil na Psychiatrické katedře IPVZ, odkud přešel na částečný úvazek do Psychiatrické ¬nemocnice v Bohnicích. Víc než deset let působil jako šéfredaktor časopisu Praktický lékař, v roce 1989 založil pro pacienty v dialýze a v transplantačním programu časopis Stěžeň, který vede dosud.

Psychosomatická prvouka
Radkin Honzák se snaží ukázat, že brát v úvahu stejně vážně jako faktory biologické také velmi obtížně měřitelné faktory sociální a psychologické, eventuálně už téměř neuchopitelné faktory duchovní neboli spirituální, je důležitým doplněním pohledu medicíny na člověka. Jak říká sám autor, vstupovat do světa psychosomatiky vyžaduje odvahu, ale především drzost - odvahu opouštět pohodlné cesty a drzost šlapat po trávníku, na němž je umístěna po několik století výstražná cedule udržovaná medicínským establishmentem za všech panujících režimů s nápisem NEVSTUPOVAT. Psychosomatická prvouka je výsledek jeho padesátiletého, a jak poctivě přiznává, většinou marného hledání pravdy o zdraví a nemoci. „S pravdou v medicíně to není jednoduché, protože tato disciplina, podobně jako Rusko, neví, kde má hranice. Jen čas od času si několik jedinců položí otázku, jaké jsou vlastně úkoly a cíle současné medicíny. Je to otázka nemilá, leč legitimní.“

Jak velká část společnosti má podle vás alespoň základní informace o tom, co je psychosomatika?
Psychosomatika letos slaví 200 let od svého narození. Chtěl bych říct, že bychom byli rádi, kdyby medicína kromě biologických faktorů zohlednila také ty psychosomatické, protože ty se ve zdraví a nemoci účastní taky. Emoce jsou tělesné děje, s čímž lidé nepočítají. Když se emoce uskřinou, tak způsobí celou řadu potíží.

Psychosomatika bývá často řazena k alternativní medicíně. Vy říkáte, že to není správné řazení?
Vůbec ne. Světová zdravotnická organizace říká, že k člověku ve zdraví a nemoci se má přistupovat s přístupem biopsychosociálním. Psychosomatická medicína je komplikovaná, protože boří současné věci.

Na začátku knihy zmiňujete, že vaše 50 let trvající praxe je většinou marným hledáním pravdy o nemocech a zdraví. Proč marným hledáním?
Tak je to omezeností mého myšlení, to si nemusíme nalhávat. Každý člověk je jiný a každé zobecnění je velice komplikované.

Co všechno by mohlo změnit v medicíně střevní mikrobio?
Řekněme si, že je nový orgán, který byl objeven asi před 10 lety, což je poměrně nedávno.

Jedna z kapitol je věnována placebo efektu. Můžete nám stručně přiblížit historii placebo efektu?
Kdo řekne, že je něco jen placebo efekt, tak se usvědčuje z toho, že o tom nic neví. Placebo efekt není jedna věc a je nesmírnou součástí jakékoliv léčby. Placebo je definována jako inervní látka, která způsobuje reakci organismu. To je blbost, protože inervní látka nevyvolává žádnou reakci. Placebo je o tom, že se spustí reakce vlastními prostředky, které tělo má.

Vy jste často během rozhovorů zmínil téma psychopatů v politice. Proč je veřejné funkce tak lákají a proč je lidé volí?
Slovo psychopat dneska v medicínském slovníku není, my jsme to vyškrtli a říká se tomu porucha osobnosti. Je specifická sorta lidí, kteří nejsou zdraví ani nemocní, ale nemají strach. Je jich asi jedno procento. Psychopat nemá empatii, je to přírodní úkaz.

Degeneruje opravdu naše civilizace a je možnost, že by se ten proces zarazil nebo alespoň zpomalil?
My jsme strašně zblblí představou, že je možná nekonečná expanze prosperity. Zapomínáme na to, že žádný strom neroste do nebe. Za druhé nás pohlcuje technika takovým způsobem, že ztrácíme úplně komunikační schopnosti. Současnou generaci mužů ničí pornografie, protože už nejsou schopní erekce s normální holkou. Porodnost klesá, a pokud nám tady nepřijde dost Ukrajinců, tak snad vymřeme.

Chystáte další knihu? Pokud ano, o čem bude?
O životě, o psychopatech a každá kniha je také o mně. Já se neodříkám narcismu, a proto do toho vidím. V každém z nás je skryté dítě a každý si chce hrát.

Besedu moderovala: Sandra Procházková