„A přijdou-li v našem životě těžkosti a krize, uvědomme si, co vše překonali a dokázali naši předkové. Mějme v nich vzor a važme si jich.“ – Jarmila Pospíšilová
„Když je láska, je všechno!“
Hlavními hrdinkami něžného románu …a naposled KONVALINKY jsou dvě příbuzné, které od sebe dělí dvě generace. Mladá čerstvá maminka Eva a devadesáti dvouletá Magda, Evina prateta. Magda je houževnatá, stále jí to dobře myslí, avšak bohužel, nemoc se šíří jejím tělem nezadržitelnou rychlostí a den ode dne se cítí hůře. Trpí bolestmi a moc dobře si uvědomuje, že se její život chýlí ke konci. Nechce však zemřít v nemocnici nebo hospici, přeje si skonat doma, ve své posteli, s pohledem do zahrady, kterou tolik milovala. Její přání se jí snaží „splnit“ právě Eva. Dohlíží na tetino zdraví, bere ji na procházky a společně hovoří o životě. Eva začíná chápat, že po smrti rodičů, je Magda posledním členem rodiny Čermákových, který může vypovědět rodinnou historii, povědět něco o kořenech i s těmi nejtemnějšími tajemstvími. Magda vyslyší její prosbu a vypráví o osudech svých a Eviných předků… Magda cítí, že její hodinka se nezadržitelně blíží a Evičce nestačí vypovědět úplně vše. Proto po večerech, kdy nemůže spát, sepisuje rodinnou kroniku.
Druhou dějovou linkou tvoří osobní život Evy a jejího přítele Tomáše, který se Evě ani svému malému synkovi skoro vůbec nevěnuje, není jim oporou a vlastně se nechává svou přítelkyní vydržovat. Když navíc spadne do obrovských dluhů, dochází Evě, že je čas udělat za tímto vztahem ráznou tečku. Trápí se, ale každá špatná zkušenost je vlastně dobrá zkušenost, a ona právě z této načerpá mnoho pozitivního, ač se to tak na první pohled nemusí jevit.
Eva Magdě plní poslední přání, vezme ji na palouček plný rozkvetlých konvalinek, kde prožila nejedno milostné dobrodružství.
Vlastní pocit z četby
Knihu jsem četla právě v době, kdy mě opustila velmi blízká osoba, věkově stejně jako je Magda. Celý půlrok jsem vymýšlela, jak budeme zpracovávat její životopis, jenž byl natolik pestrý a zajímavý, že by vydal na několik životů. Bohužel, doba koronavirová nám nedopřála tento počin uskutečnit a jsem z toho velice smutná. O to víc, že tato osoba neměla žádné příbuzné. Tuto knihu jsem proto procítila a celou probrečela. Jedinou útěchou mi je, že vím, jak smysluplný a šťastný život do poslední vteřiny prožila.
V mládí nás trápí úplně jiné „starosti“, než nějaká rodinná historie. Na všechno máme dost času, všechno počká… Myslíme, že rodiče i prarodiče jsou jakousi konstantou, neměnnou veličinou, že s námi budou napořád. Nenapadne nás, že tu jednoho dne prostě nebudou. Proto hned zítra zadám babi úkol, sepsat naše rodinná tajemství 😊.
Autor: Denisa Šimíčková
