Často slýchávám, že se řádí mezi další české spisovatelky typu Mornštajnová, Körnerová, Lednická. S tím však nemohu souhlasit. Ne co se tématu týče. Je to právě krásou jazyka, stylem psaní a uměním vtáhnout čtenáře do děje nevtíravou formou. To jsem u Poncarové „nezažila“. Tím však nechci nijak její počin čtenářsky snižovat, naopak, knihu jsem si užila, jen na pomyslný piedestal našich nej nej spisovatelek s touto knihou, dle mého názoru, nedosáhla.
Nina, Alžbětina vnučka, je tak trochu neurotická, neustále neklidná, nervózní a nesmyslně vystrašená z každé maličkosti. K srdci si bere vše, co si o ní její okolí myslí, co o ní tvrdí. Má sny, ale z nějakého důvodu není s to si je ani náznakem splnit. Přitom nejsou nikterak neokázalé. Řekněme, že si z mladí odnáší šrámy v podobě špatných vzpomínek na odchod otce, který ji spolu s maminkou ze dne na den opustil a dále se moc nestaral. Co mi nebylo jasné, a ani závěrem knihy jsem se to nedozvěděla, proč s odchodem otce přestala Ninu navštěvovat i jeho matka Alžběta, babička Niny.
Alžběta je velice temperamentní žena. V současné době žije v domově důchodců, kde se ji rozhodne Nina navštívit. Ninu celý její život trápí, že vlastně neví, kdo je, odkud její rodina pochází a možná i proto se nemůže usadit a žít tak, jak by doopravdy chtěla. Chce pochopit rodinnou minulost a ví, že času není nazbyt. Pokud chce uchopit život do vlastních rukou, musí se babičky jednoduše vyptat na podrobnosti, které tíží její duši. Jejich vztah se stále časnějšími návštěvami prohlubuje a nabírá na obrátkách. Vše negativní, co mezi nimi vězelo celé roky, se pomalounku zpřetrhává a tyto dvě ženy si k sobě nalézají cestu. S babičkou se vydá na „procházku“ minulostí, z které pochopí dosud jejímu srdci skryté.
Kniha Alžběta a Nina se prolíná v časech – minulost se současností. Alžběta se ve svém vyprávění vrací do dob dávno minulých a ukončuje ho padesátými lety minulého století. Sledujeme nelehké etapy historie naší země, které dodnes dokáží nejedno české srdce rozesmutnit. Nina si z babiččiných poznámek postupně vytváří v hlavě obraz jejího mládí, nelehkou pouť plnou útrap, bolesti a nepředstavitelných překážek, kterými si musela během života projít. Z vyprávění je jasné, že Alžběta musela být dříve velice sebevědomá rošťačka plná elánu.
Obě ženy se sblíží a staré rány se zacelí. Na závěr knihy je odhaleno také největší rodinné tajemství. Pozorný čtenář však nebude jeho odhalením tolik šokován, jelikož již v průběhu čtení mu dochází, k čemu „tajemnému“ kdysi dávno došlo.
Díky znovu nalezeným pokrevním poutům, může Nina konečně nalézt způsob, jak se opět plně nadechnout a začít žít svůj vlastní hodnotný život bez nesmyslných zábran a strachu.
Autor: Denisa Šimíčková
