„Nejsme jen kousky nějaké hmoty. Nejsme žádné pitomé hvězdy ve vesmíru. Jsme jeden lidský život nakupený na traumatech a tragédiích jiných.“ – citace z knihy, str. 298 –
Román je rozdělen do krátkých kapitol a v každé z nich je Astra v mezidobí šedesáti let popisována jiným člověkem, který do jejího života spadl často jako kámen do vody. Sledujeme její nelehké dětství po boku nemilujícího otce a následně její odchod z komunity do víru velkoměsta, kde se chce postavit na vlastní nohy a najít sebe samu. V jednu chvíli je Vám Astry líto, v následující Vás zase vytočí její nesmyslné chování. Tato dívčina je extrémně přecitlivělá, avšak v důsledku jejího dospívání a péči, které se jí od nejbližšího okolí (ne)dostává, je to zcela pochopitelné. Rovněž sociální cítění nemá Astra natolik vytříbené, aby na sebe nepoutala pozornost. Z vylíčených událostí je však čitelné, že měla poměrně štěstí na „náhodná“ setkání s lidmi, kteří se jí snažili spíše pomoci a pochopit než vědomě ublížit. Astra ze začátku k lidem přistupuje stejně, jako když si v kabince v obchodě zkouší nové kalhoty – jakmile pozná, že jí úplně dokonale nesedí, odhodí je. Každý týden má novou nejlepší kámošku, milence nebo spřízněnou duši. Hovory s ní jsou ve většině případů podrážděné a silně emotivní. Nicméně jsme svědky její postupné proměny v citlivou a elegantní dámu, která se naučí své myšlení i životní kroky ukočírovat. Román je dobrou sondou do hlubin našeho lidství, toho, jak může jedna osoba působit na nitro našich vlastních životů, a zjištění, čeho všeho jsme schopni se pro druhého vzdát. V případě Astry mě nejvíce dojala linka, kterou prožívá se svým synem, kterému se v jednu chvíli nechtěně odcizí a v nestřežený okamžik k sobě opět naleznou cestu.
Je možné, že jsem román četla v nějakém osobním špatném rozpoložení, ale příběh na mě působil lehce nepropracovaně. Velké časové proluky mi dělaly problém, na druhou stranu oceňuji, že tyto skoky byly rozděleny jednotlivými kapitolami. Celkově se kniha četla příjemně, příběh byl zajímavý, nicméně mi tam chyběla pomyslná jiskra.
Autor: Denisa Šimíčková
