Gabriel se jedné noci probudí v hotelu a za okny padají mrtvá ptačí těla. Další podivností je, že když si šel Gabriel lehnout, tak byl rok 2008, ale když se probudil, tak se píše rok 2020. Gabrielova dcera je již 12 let nezvěstná a on si nevzpomíná na svoji minulost.
Do toho je brutálně zavražděná mladá žena a stín podezření padne právě na našeho hlavního hrdinu, který postupně zjišťuje, že ne vše je stejné, jako tomu bylo před dvanácti lety… Podaří se mu i s dírou v paměti vypátrat, co se stalo s jeho dcerou?
„Co tady děláš?“
V tónu jejího hlasu nebylo nic příjemného. Gabriel nevěděl, co říct. V mysli se mu míchaly dvě Louisy. Mezi stromy se objevily modré četnické bundy a vzápětí zase zmizely.
„Ze silnice jsem viděl uniformy. Co se děje?“
Louisa vrazila ruce do kapes a bradu schovala pod límec.
„Nesmím o tom mluvit.“
„Nesmíš o tom mluvit? Děláš si srandu?“
„Jestli chceš vidět mého otce, nevybral sis k tomu nejvhodnější moment. Věř mi, že na to teď nemá náladu. Ptáci, tělo a novinář, který do toho za chvíli začne strkat nos. Nemůžu tě pustit dál. Zastav se později na stanici.“
„Nedělej si ze mě blázny, Louiso! Je to Julie? Je to ona?“
Tak tohle byla jedním slovem prostě bomba. Černá smrt má totiž všechno, co má dobrý příběh obsahovat, a dokonce má i ještě něco navíc. Věřte mi, když vám řeknu, že tato kniha s vámi zacloumá.
Autor Franck Thilliez ve vás totiž dokáže rozehrát širokou škálu emocí, jako je znechucení nad popsanými násilnostmi, které se občas v Černé smrti vyskytují. Lítost nad životem jednoho z hlavních hrdinů – Gabriela – a třeba i překvapení nad všemi těmi zvraty, které se v knize nacházejí.
Thilliez má neskutečnou schopnost si s vámi pohrávat. Nejprve ve vás vzbudí naději, a pak ji během chvilky zadupe do země a vám tak nezbude nic jiného, než se spolu s hlavními hrdiny opět hladově vrhnout na další stopu, která by snad mohla vést k rozluštění zápletky.
Celým příběhem vás bude provázet napětí, díky čemuž nebudete schopni od knížky odejít a spousta otázek, kvůli kterými budete mít chuť přeskakovat stránky, abyste se už konečně dozvěděli, jak to celé dopadne. S tím ale přichází ruku v ruce věc druhá – opravdu, ale opravdu nebudete tuhle knihu chtít dočíst, protože by to znamenalo, tenhle skvělý příběh opustit.
Černá smrt dá pravděpodobně zabrat slabším povahám, protože o mrtvoly zde opravdu není nouze a někdy se na nich autor opravdu vyřádil. Na druhou stranu to je ale i to, co vás bude na knize fascinovat. To, jak je její příběh temný a drsný. Protože téměř každá postava si v sobě nese nějaké provinění.
Když už jsem u těch postav, tak příběh je vyprávěný ze dvou pohledů. Tím prvním vypravěčem je hlavní postava Gabriel, kterého jsem si ihned zamilovala. Jeho výbuchy agrese sice občas byly k vzteku, ale na druhou stranu, jeho zápal pro vyšetřování vás okouzlí.
Druhou postavou, jejíž pohled sledujeme, je Paul, ke kterému jsem si hledala cestu poněkud obtížněji, protože mi přišel příliš sobecký a všechny jeho pohnutky byly založené hlavně na tom, aby nepřišel o své místo. Pomoc ostatním byla až druhořadá.
Zkrátka Černá smrt je jedna velká záhada, za jejímž rozluštěním se budete bezhlavě hnát, abyste na konci příběhu zjistili, že všechno do sebe krásně zapadá. A autor na téměř čtyřsetipadesáti stránkách rozehrává bravurní příběh, který si vychutnáte od první stránky až po poslední.
Černá smrt je jednou z nejlepších knih, kterou jsem letos přečetla. Obsahuje vše, co by si nadšenec thrillerů mohl přát. Je tam napětí, hromada zvratů a otázek, na které budete chtít znát odpověď. A co je na tom nejlepší? Autor má schopnost své čtenáře emočně vyždímat a vzít je na jednu velkou jízdu. No prostě, tohle si opravdu musíte přečíst!
Hodnocení: 5/5
Autor: Eliška Richterová
