Důvodem pro výběr nocování na gaučích nebo perských kobercích v příbytcích členů komunity namísto nablýskaných hotelů, které by si jako západní turista mohl v těchto levných zemích jistě dovolit, byla zejména bezprostřední blízkost k životu obyvatel navštívených míst.
Zde se ovšem nachází zásadní trhlina celé autorovy filosofie o vyvracení mediálních mýtů o daných zemích: lidé poskytující ubytování prostřednictvím Couchsurfingu totiž zpravidla nejsou statisticky průměrnými obyvateli dané země. Nejčastěji se jedná o mladé jedince s vyšším vzděláním a pozitivním vztahem k cestování a obecně vnějšímu světu.
Pomineme-li tento fakt, pak v obou knihách Stephan ukazuje, že Írán ani Rusko nejsou jen despotické země s diktátorskými režimy nepřátelskými vůči čemukoliv ze západu, ale také neuvěřitelně pohostinní lidé, krásná místa a dobrodružství čekající na každém kroku.
Stephanem navštívení Íránci porušují v soukromí pod hrozbou fyzických trestů většinu myslitelných zákazů - výrobu a konzumaci alkoholu, tajné párty s účastí nezahalených žen, sado-maso hry. A v neposlední řadě ubytování cizinců.
V Rusku pak zažije mimo jiné cestu na okupovaný Krym (jinak vlastně oblíbené přímořské letovisko), do poválečného Čečenska, na okraj diamantového dolu v Mirnym, nebo nejoodlehlejšího kousku země obývaného sympatizanty Sibiřského Ježíše - bývalého dopravního policisty, který se stal vůdcem sekty s více než 5.000 následovníků.
Obě knihy jsou pestré, velmi čtivé a v neposlední řadě motivační. Vyvolávají totiž neodkladnou touhu sbalit se a vyrazit na cesty do odlehlejších, turisty málo vyhledávaných destinací. Ukazuje totiž, že i tam jsou místa a lidé, které stojí za to poznat.
Autor: Martin Mucha
Další recenzi na knihu Couchsurfing v Rusku si můžete přečíst ZDE.
