Recenze: Dcera zimy

Morana a Vesna bývala vesnická děvčata až do chvíle, než se vše změnilo a na dívky padla kletba. Vesna žije krátký život a vždy v 17 letech v nejkratším dni v roce umírá a Morana žije věčně a je nucena přihlížet sestřině smrti. Snažili se kletbu zlomit celá staletí, ale marně. Vůbec netuší, čím si budou muset při jejich posledním pokusu projít a komu se budou muset postavit.

Dcera zimy mě upoutala již od první kapitoly, nikde nebyly žádné dlouhé popisy, ale přesto jsem živě viděla prostředí a postavy, které v knize vystupují. Příběh nám skáče z přítomnosti do minulosti a neustále se střídají časové linky. Mně osobně to vůbec nevadilo, v časech se dalo dobře orientovat. Tím, že příběh přeskakoval, vznikalo jakési napětí, měla jsem stále nějaké nezodpovězené otázky. Kdo vlastně stojí za prokletím sester? Co se tehdy stalo? Kousek po kousíčku vám vše autorka servíruje, ale vždy jen maličko, tak aby vás navnadila ještě více! Fanoušci romantických linek budou nejspíš zklamaní, je tady jedna, pouze velmi krátká a pro příběh nedůležitá. Každopádně já jsem si ráda od romantiky odpočinula a nechala se unášet na vlnách temna a tajemna.

Rozhodně musím vyzdvihnout autorčinu práci se slovanskou mytologií. V knize jsou zmíněni bohové (s jedním z nich se dokonce setkáme), tradice a samozřejmě také mýtické bytosti: rusalky, mavky nebo lešij. V neposlední řadě velice chválím i vedlejší postavy, které byly zajímavé. Dokázala jsem si oblíbit například Jadwigu, Petra nebo Andreie. Zábavný byl kontrast sester, Morana je odvážná, za její chladnou oponou skrývá dobré srdce, nezáleženo jí tolik na vzhledu a na mužích, zato Vesna o sebe ráda pečovala, již od malička snila o svatbě, je to milá dívka, ale poněkud dětinská a naivní. Hlavní záporák, černokněžník Kostěj, nebyl tak úplně zlý, ale měl také svůj příběh a důvody pro své konání.

Závěr knihy mě velice překvapil. Příběh začíná ve 12. století, pokračuje v 18. a najednou se ocitáme ve 21. století. Nejprve jsem se bála, co bude následovat, ale děj opět nabral obrátky.

Četbu Dcery zimy jsem si neskutečně užila, rozhodně se stane jednou z mých oblíbených knih. Doufám, že v budoucnu natrefím na více takto skvěle napsaných fantasy knih se slovanskou tematikou.

Autor: Nikola Koubková