Také se vám stává, že vás nové knížky přivedou k těm starším? Já měla na Devadesátky zálusk od jejich vydání, ale najít si na ně prostor mě přiměla až nedávno vydaná novinka autorky Johany Fundové – Hezký, ale narovnej se. Její facebookovou stránku Pure devadesátky sleduji už nějaký ten pátek. Považuji ji za senzační nápad, který semkl mnoho lidí. Dát dohromady knihu Devadesátky pak bylo vynikajícím tahem. Je to s ní neskutečná jízda, kdy čas od času vyprsknete smíchy a k určitým záležitostem se vám vyrojí kvanta osobních zážitků.
Poslední desetiletí dvacátého století si spojuji s obrovským množstvím rozmanitých záležitostí. Ať už jsou to nesmrtelné historky s neforemnými a věčně padajícími punčocháči, šmoulově modrá stodvacítka či opečovávaná sluníčkově žlutá stovka, v nichž jsme jezdili bez dětských sedaček, ba i bez zapnutých pásů. Doba, kdy jsme si vystačili s chodníkem a křídou. Kdy byla nálada v politice logicky zcela jiná, měla nový dech a náboj pro to dělat věci jinak. Kdy jsme do sešitků sbírali různé samolepky, skákali gumu, pikali u klepáče. Šustili jsme v pestrobarevných šusťákových soupravách. Ve walkmanu jsem sjížděla Wanastovky, Chaozz… a ano, v nemalé míře Lunetic. Po obědě rychle udělat úkoly a pak už to jelo – Tak jde čas, Vražedné pobřeží, MacGyver, Škola zlomených srdcí, Melrose Place, Beverly Hills 90210. Ani o víkendovém ránu tahle projížďka nekončila – pohádky, animáky, Eso – i to byl můj život, na který teď pobaveně vzpomínám. Svůj rozmach zažily véháesky – to je jedna velká kapitola, která v důsledku neměla dlouhého dění. V té době fenomén. Nesmazatelným zážitkem je pro mě první film, který mi brácha přinesl z videopůjčovny. To byla událost. Toy Story. Pak jsem se rychlým skokem dostala k Terminátorovi, jelikož se na něj díval brácha s kamarádem (znáte to, starší sourozenec měl tu nezáviděníhodnou funkci – mě na starost). A takhle jsem se dostala i k jiným drsnějším snímkům. Já i vy si takhle můžete z paměti vylovit další řadu okolností. A o tom Devadesátky jsou. Spojují společnými zážitky, v žádném případě nenudí, jsou nostalgické, ale ne v posmutnělém duchu.
Devadesátá léta by nebyla těmi devadesátkami, kdyby nedošlo k revolučnímu dění. Bezesporu ovlivnily každého napříč generacemi, proto může po této knize sáhnout kdokoli a vybaví se mu při jejím čtení řada dalších vzpomínek. Tahle dekáda se dotkla všech možných věcí, nejde jen o to, že jsem zrovna v té době vyrůstala, a tak se mi vše vrylo do paměti. I proto Johana Fundová rozdělila nápaditě knihu do kapitol jako Gastronomie, Televize, Volný čas, Móda, Erotika, Politika a krimi atd.
Autorka oslovila několik mediálně známých či méně známých osobností, které na jedné dvou stránkách dokládají, jaký význam pro ně porevoluční roky měly. Jedná se například o Pavlínu Wolfovou, Jana Vodňanského, Radima Uzla atd. čili o mix dnešních třicátníků, čtyřicátníků a starších. Trefně ty roky pojmenovala Jana Borovanská: „Měli jsme krásný život, protože se dal stíhat a prožívat. Čas do éry mobilního telefonu a sociálních sítí měl nezpochybnitelně jinou kvalitu.“ (s. 94)
Nedílnou součástí knihy je rozsáhlý obrazový materiál – připomeneme si různé reklamy, znovu si přečteme v Bravíčku Lásku, sex a trápení, zhodnotíme módu, připomeneme si kandidátky Miss.
Na vrub této publikace jsem četla i kritiku – že Fundová nevyužila celý potenciál tohoto tématu. Využila, nevyužila… Pro mě jsou Devadesátky perfektní. Vybavila jsem si díky nim spoustu věcí, které jsem odsunula do uzavřené krabičky v mozku. Je pro mě vzpomínková a neurazí nikoho, kdo nelpí na celistvém historickém obrazu té doby.
S Devadesátkami jsem otálela, nicméně novinku Hezký, ale narovnej se posouvám na horní příčky mého seznamu knih k přečtení a jsem na ni natěšená!
Autorka: Radka
